Na Ukrajině stále přežívá česká komunita. I když se jim říká souhrnně „volyňští Češi“, jejich předci se neusazovali jen ve Volyňské oblasti na západě země, ale také například na Krymu. Velká část z nich sice využila po druhé světové válce a pak pádu komunismu v roce 1989 možnosti repatriace do původní vlasti. Přesto několik tisíc Čechů dál na Ukrajině žije a prožívá nyní válečné útrapy, stejně jako zbytek země napadené Ruskem. Připravil Vít Pohanka.
Natočeno 2022. Premiéra 20. 3. 2022 (ČRo Plus, 17:34 h.; 25 min.).
Lit.: Pohanka, Vít: Na Ukrajině stále žijí takzvaní Volyňští Češi. In web ČRo Plus, 20. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na Ukrajině stále přežívá česká komunita. I když se jim říká Volyňští Češi, jejich předci se neusazovali jen ve Volyňské oblasti na západě země, ale také například na Krymu. Velká část z nich sice využila – po 2. světové válce a po roce 1989 – možnosti repatriace do původní vlasti. Přesto několik tisíc z nich dál na Ukrajině žije.
Zdeněk Štěpánek nebyl jen legendární český herec, ale také válečný veterán. Služba v rakouské armádě za první světové války ho přivedla na frontu, která tehdy procházela dnešní západní Ukrajinou.
„Naše četa dostala rozkaz jet do vesnice Malinóvky, vzdálené odtud asi patnáct verst, zjistit, není-li tam nepřítel, a podat hlášení. Vyjeli jsme a brzy jsme uviděli sem tam rozházená stavení, obklopená chmelnicemi jak někde u Rakovníka. Jako bych byl doma. Vesnice byla opuštěná, jen tu a tam bloudila po dvoře zapomenutá slepice,“ popsal herec ve svých pamětech.
„Zašel jsem do jednoho stavení a představte si mé překvapení, když mne na prahu uvítal bělovlasý shrbený dědeček. Překvapení však bylo ještě větší, když jsme se dorozuměli, že dědeček je Čech. Vystěhoval se sem před dávnými lety z jedné vesnice u Roudnice… Přinesl mléko, pak sáhl za košili a s podivným, skoro šelmovským úsměvem v očích mi podal noviny. Díval jsem se na ně s úžasem. Čechoslovan! České noviny tištěné v Rusku!“ (…)