Jak se měnilo zobrazování ženy? Jak se z emancipovaných dívek stávaly matky a z traktoristek manželky? Pořad připravila Veronika Kindlová. Zvukový mistr Jiří Flosman. Režie David Hertl.
Hovoří historička Denisa Nečasová (FFMU Brno), historička odívání Konstantina Hlaváčková (Uměleckoprůmyslové muzeum Praha), historik Jakub Machek (Metropolitní univerzita Praha), socioložka Petra Havlíková (hnutí Nesehnutí, Sexistické prasátečko) a další.
Natočeno 2022. Premiéra březen 2022 (ČRo Plus, 53 min.). Repríza 29. 3. 2024 (ČRo Plus, 53 min.); 1. 3. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Kindlová, Veronika: Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy. In web ČRo Plus, 12. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jednou rázná traktoristka, pak mlčenlivá puťka. Obraz ženy v populární kultuře i médiích procházel změnami. Dnes ovládá veřejný prostor trend zobrazovat ženy takové, jaké skutečně bývají. Tedy nejen ty krásné a mladé, ale i ty starší, nesouměrné nebo s nadváhou. Hrdinky filmů mívají podobně různorodý charakter. Vždycky to ale tak nebylo. Změnám zobrazovacího stereotypu v českých zemích zhruba od druhé poloviny 20. století se věnuje Téma Plus.
Pro předválečnou dobu byl typický stereotyp moderní, emancipující se dívky, která je pohledná, nezávislá a vtipná; a muži se musí dost snažit, aby ji zaujali. S protektorátem přišel nacistický vzor – žena-matka, která štěstí nalézá pouze ve starosti o rodinu a domácnost.
Zcela nový obraz přinesl nástup komunistické diktatury v roce 1948. Souvisel s marxistickým požadavkem na rovnoprávnost žen vycházející z ekonomické nezávislosti a také s pokusy rozbít tradiční rodinu, a její funkce převést na stát.
Žena je proto zobrazována v první řadě jako pracující, nikoli jako matka. Objevují se fotografie žen v pracovních kombinézách, v továrně, na traktoru. To, co určuje kvalitu ženy, je její vztah k práci a tím pádem k budování socialistické společnosti. Její mateřství je marginalizováno pouze na biologickou stránku, o výchovu, stejně jako o domácnost se má postarat stát.
Tato nová žena se pochopitelně nijak zvlášť nestará o svůj zevnějšek. Zdobí ji nadšení a pracovní úspěchy. A montérky. Slušivé a elegantní šaty dostávají punc buržoazního přežitku. (…)
Lit.: Kindlová, Veronika: Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy. In web ČRo Plus, 29. březen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jednou rázná traktoristka, pak mlčenlivá puťka. Obraz ženy v populární kultuře i médiích procházel změnami. Dnes ovládá veřejný prostor trend zobrazovat ženy takové, jaké skutečně bývají. Tedy nejen ty krásné a mladé, ale i ty starší, nesouměrné nebo s nadváhou. Hrdinky filmů mívají podobně různorodý charakter. Vždycky to ale tak nebylo. Změnám zobrazovacího stereotypu v českých zemích zhruba od druhé poloviny 20. století se věnuje Téma Plus.
Pro předválečnou dobu byl typický stereotyp moderní, emancipující se dívky, která je pohledná, nezávislá a vtipná; a muži se musí dost snažit, aby ji zaujali. S protektorátem přišel nacistický vzor – žena-matka, která štěstí nalézá pouze ve starosti o rodinu a domácnost.
Zcela nový obraz přinesl nástup komunistické diktatury v roce 1948. Souvisel s marxistickým požadavkem na rovnoprávnost žen vycházející z ekonomické nezávislosti a také s pokusy rozbít tradiční rodinu, a její funkce převést na stát.
Žena je proto zobrazována v první řadě jako pracující, nikoli jako matka. Objevují se fotografie žen v pracovních kombinézách, v továrně, na traktoru. To, co určuje kvalitu ženy, je její vztah k práci a tím pádem k budování socialistické společnosti. Její mateřství je marginalizováno pouze na biologickou stránku, o výchovu, stejně jako o domácnost se má postarat stát.
Tato nová žena se pochopitelně nijak zvlášť nestará o svůj zevnějšek. Zdobí ji nadšení a pracovní úspěchy. A montérky. Slušivé a elegantní šaty dostávají punc buržoazního přežitku. (…)