Pořad vám poodhalí mnohá tajemství a zajímavostí z největšího národního parku.
Hovoří mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák, ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený a další.
Připravil ČRo Plzeň v roce 2020-2022. Premiéra 1. dílu 6. 11. 2020 (ČRo Plzeň, 4 min.). K poslechu zde.
Lit.: Dvořák, Jan: Vichřice silnější než Kyrill se přehnala Šumavou v roce 1870. In web ČRo Plzeň, 6. listopad 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Foukalo a pršelo už od 8. října. V předvečer vichřice se počasí uklidnilo a před půlnocí přišla smršť, trvající asi dvě hodiny
Asi není třeba nějak dlouze představovat díla Karla Klostermanna, spisovatele, který velké množství svých příběhu zasadil do šumavských hvozdů. A zhruba v pětici svých děl – mimo jiné například v románu Ze světa lesních samot nebo V ráji Šumavském, zmiňuje velkou vichřici, která se Šumavou přehnala v roce 1870 – tedy přesně před 150 lety.
Byl večer 26. října roku 1870, když přišla velká větrná smršť. Podle tehdejších záznamů to byla tak silná vichřice, že porážela lidi, v lesích vyvracela i hluboce zakořeněné listnáče a v Praze dle Národních listů brala z domů, tašky, cihly a prkna a poté je metala do oken, tak že místy i pod střechou šlo o život.
Nikdo také neví, jakou rychlost měla tato vichřice. Dá se ale předpokládat, že v nárazech byl vítr rychlejší, než jaký byl například při orkánu Kyrill v roce 2007, který na Šumavě dosahoval rychlosti okolo 170 km/h.
Z dobových pramenů je možné vyčíst, že po této vichřici leželo jen na vimperském velkostatku na zemi 663 tisíc kubických metrů dřeva, což odpovídalo bezmála 200 tisícům povalených stromů. Kníže Jan Adolf II. Schwarzenberg ještě na konec října svolal mimořádnou pracovní konferenci, z které vyplynulo, že k likvidaci kalamity je třeba 2656 dřevorubců (k dispozici jich bylo zhruba 500), musejí se stavět nové pily, budovat cesty, opravovat staré. Tedy předzvěst toho pomyslného zlatého broučka byla na světě.
Vichřice v roce 1870 ale měla svojí malou předzvěst – menší vichřici, která přišla už o dva roky dříve. (…)
Lit.: Dvořák, Jan: Strážkyně Šumavy už 700 let. To je Lesní matka, bytost mnoha podob. In web ČRo Plzeň, 10. červen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Lesní matka je na Šumavě už od 14. století. (…) Krakonoše, tedy nadpozemskou bytost, která dohlíží na Krkonoše, zná asi každý. Znáte bytost, která stráží Šumavu? Je jí Lesní matka, a to už více než 700 let.
Lesní matka je, dalo by se říct královnou Šumavy, její ochránkyní. Hlídá si lesy, ale také zvěř. Jedná se o bytost, ve které je vtělen genius loci Šumavy, podobně jako je Krakonoš v Krkonoších, Fabián v Brdech nebo Ječmínek na Hané.
„Má mnoho podob – stará nehezká babice, ženská bytost s parohy ve vlčí suknici a nebo jako krásná mladá žena, ozdobená lesními květy. Je ambivalentní, jednou je slunná, veselá, příjemná, jindy zase temná a děsivá. A tak jednou zachrání děti, které zabloudily v lese a jindy je sežere,“ popisuje básník, spisovatel, filosof a folklorista Ondřej Fibich, který se s ní setkává při sbírání a zaznamenávání starých pověstí ze Šumavy a Pošumaví.
„Původně sloužila zemědělcům v Bavorsku a nejen tam. Byla totiž bohyní žita a pomáhala jim, zajišťovala jim zdar v úrodě. Když ale tito lidé odešli na Šumavu, vzali si ji sebou. Ale protože tady převažovaly hlavně lesy, tak i bohyně žita transformovala na to většinové prostředí, tedy na Lesní matku. Stala se tak opatrovnictví divokosti,“ vypráví Ondřej Fibich. (..)