Hostem Hovorů je Jan Lauro, kovář a kastelán na hradě Helfštýn. Dvanáctým rokem pořádá Hefaiston, největší setkání kovářů v Evropě. odpoví mimo jiné na otázku, jestli se pleteme, když si starobylé řemeslo kováře spojujeme jen s filmovými pohádkami a historickými trhy. Moderuje Petr Vizina.
Natočeno 2022. Premiéra 8. 2. 2022 (ČRo Plus, 22:05 h.; 24 min.).
Lit.: lup – Vizina, Petr: Když kovář rozdělá oheň, zkříží pohrabáč a lopatku, aby mu komínem nevletěl čert. Je to tradice, popisuje kovář a kastelán hradu Helfštýn. In web ČRo Plus, 8. únor 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: „Je celá řada lidí, která dokáže ocenit rukodělnost, výtvarnost, estetiku. A pak obrovská řada těch, kterým je to jedno. A nevidí rozdíl mezi prefabrikáty a uměleckým řemeslem,“ tvrdí kovář a kastelán hradu Helfštýn Jan Lauro. Těžko už dnes můžeme postavení kováře srovnávat s dobou, ve které byl vnímán i jako léčitel či alchymista. „Dřív bych asi trhal zuby nebo rovnal zlomené údy. Také bych mohl vypalovat rány,“ vypočítává.
„Kováři byli vždy maličko na okraji a kromě toho, že vzbuzovali zvědavost, tak i obavy. Už od středověku je vždy šoupali maličko bokem, vždy pracovali za hradbami, někde na okraji měst. Protože stejně jako je vábilo tajemství ohně, tak je zároveň strašně děsilo nebezpečí jiskry. Také nechtěli lehnout popelem jen kvůli tomu, že tam bude kovaříček v centru pěkně zvonit do rytmu srdce.“
Máme plno lidových vyprávění a pohádek o kováři, který byl pruďas – a když se rozezlil, neznal bratra. Když se rozezlil švec nebo pekař, tak to nikdo nebral tak vážně jako u kováře.
„Tak hlavně – on ten pekař měl akorát gumový rohlík, zatímco kovář měl těžkou palici, nebo kus něčeho žhavého. To bude asi ten problém,“ odpovídá Lauro.
Kováři jsou podle něj často pruďasové právě proto, že jsou v dílně od rána do večera sami.
„Ale potom, když rozdělají oheň, zkříží pohrabáč a lopatku, aby jim tam náhodou komínem nevletěl čert – což je tradice, kterou někteří stále dodržují -, tak když si pak večer sednou do hospody, tak jsou nadšení a skvělí vypravěči. I proto, že jsou nevymluvení, nebo že se mračili na to, co se jim nedařilo.“ (..)