Je možné domluvit se s Ruskem? Historii pokusů demokratického světa o poklidné soužití s diktátory v Moskvě mapuje nový cyklus dokumentárních pásem, který připravil Jan Sedmidubský.
Natočeno 2022 (?). Premiéra 1. dílu 29. 1. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.); 2. dílu 26. 2. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.); 3. dílu 26. 3. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Repríza 1. dílu 30. 1. 2022 (ČRo Plus, 11:07 h.) v cyklu Téma Plus; 1. dílu 29. 6. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.); 2. dílu 6. 7. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Obsah: 1. Kolchozník a generál (54 min.) – 2. Chručšov vs. Kennedy v Karibské krizi: Jak dostat ježka do amerických kalhot (54 min.) – 3. Zlatá šedesátá? Jak pro koho
Lit.: Sedmidubský, Jan: Restarty s Ruskem: Jak se Západ a Kreml snažily nalézt společnou řeč. In web ČRo Plus, 29. leden 2022 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.: Třídílná série Jana Sedmidubského mapuje historické okamžiky, kdy se Západ a Moskva pokoušely znovu navázat lepší vztahy než dosud. V prvním díle se vrací do roku 1953, kdy se spolu učili Nikita Chruščov a Dwight Eisenhower komunikovat, aniž by před světovou veřejností ztratili tvář. Další díl odvysíláme v závěru února a ten poslední uslyšíte o závěrečném víkendu v březnu. (…)
Lit.: Sedmidubský, Jan: Kolchozník a generál. Když Chruščov a Eisenhower nechtěli ztratit tvář. In web ČRo Plus, 29. leden 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ty dva nejspíš máloco spojovalo, kromě toho, že se v roce 1953 ocitli v pozici dvou nejmocnějších mužů světa. Po Stalinově smrti 5. března 1953 v Moskvě začaly nástupnické souboje a ve Washingtonu zase zavládla lehká nejistota, co bude dál. Během dalších sedmi let se pak Nikita Chruščov a Dwight Eisenhower učili spolu komunikovat, přičemž ani jeden z nich si nemohl dovolit ztratit před světem tvář a v čemkoli podstatném ustoupit.
„Co si beze mne počnete? Budete jako slepá koťata,“ vštěpoval prý Josif Stalin svým nejbližším spolupracovníkům, kteří po léta vládli v Sovětském svazu a neštítili se páchat po jeho boku ty nejhorší zvěrstva. Jednak pro pocit moci nad životy milionů lidí, jednak ze strachu o život vlastní.
Být diktátorovi nablízku totiž neznamenalo cítit se v bezpečí, spíš naopak. Takže kromě toho, že si zřejmě po Stalinově smrti jeho nejbližší oddechli, logicky se museli podělit o moc.
V této hře nakonec zvítězil nad svými soupeři – předsedou vlády Georgijem Malenkovem a šéfem bezpečnosti Lavrentijem Berijou, které brzy po jeho zatčení v létě 1953 zastřelili příznačně jako údajného západního špiona – první tajemník KSSS Nikita Chruščov. Mělo to svou logiku, protože ten, kdo držel v ruce otěže stranického aparátu, byl z principu mocnější figurou než „pouhý“ předseda vlády. (…)
Lit.: Sedmidubský, Jan: Chručšov vs. Kennedy v Karibské krizi: Jak dostat ježka do amerických kalhot. In web ČRo Plus, 26. únor 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dny, kdy šlo o všechno. Hra na ostří nože. Jaderná past, ze které se jen tak tak podařilo vycouvat. To všechno byla kubánská raketová krize. Frustrace a hazardérství sovětského vůdce Nikity Chruščova přivedla v říjnu 1962 svět na pokraj jaderné války.
Počátek 60. let minulého století patřil v mezinárodních vztazích k těm nejdramatičtějším dobám. Mezi Sovětským svazem a Spojenými státy leželo několik otázek, jejichž řešení se ocitlo na mrtvém bodě.
Odrazem této atmosféry se stal i první a zároveň poslední summit mezi novým americkým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym a generálním tajemníkem sovětské komunistické strany a předsedou sovětské vlády v jedné osobě Nikitou Chruščovem. Jeho dějištěm se stala Vídeň počátkem června 1961.
„Čeká nás dlouhá zima,“ slova, která údajně pronesl Kennedy na závěr svých dvoudenních vídeňských rozhovorů. Sověti zjevně počítali, že ho mají v hrsti. Mladý politik, podle názoru Kremlu nezkušený a váhavý. Navíc měl za sebou jeden nezdar, na který bylo zaděláno už ke konci Eisenhowerovy éry. (…)
Lit.: Sedmidubský, Jan: Zlatá šedesátá? Jak pro koho. In web ČRo Plus, 26. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na sovětsko-americké scéně se období po kubánské raketové krizi roku 1962 jeví jako určitý čas zklidnění. Prohlubovala se sice krize vietnamské války, v roce 1967 Izrael válčil se svými arabskými sousedy a i uvnitř Spojených států rostla společenská krize vrcholící bouřlivým rokem 1968.
Změnili se ovšem také protagonisté. John Kennedy byl zavražděn v Dallasu 22. listopadu 1963 a Nikitu Chruščova jeho lidé sesadili v 14. října 1964. Co měli společného jejich nástupci – Lyndon Johnson a Leonid Brežněv? Možná víc, než se na první pohled zdá.
Glassboro – první summit po sedmi letech
Už relativně krátce po odeznění kubánské krize začal Nikita Chruščov signalizovat do Washingtonu, že by se nebránil dalšímu setkání na nejvyšší úrovni. Kennedy ovšem s odpovědí nespěchal. V srpnu 1963 byla sice v Moskvě podepsána důležitá mezinárodní dohoda o zákazu jaderných zkoušek ve vzduchu, v kosmu a pod vodou, zároveň z ní ale nevyplýval jasný příslib dalších jednání na nejvyšší úrovni mezi USA a SSSR.
K němu došlo až o čtyři roky později v červnu 1967 v Gloucester County ve státě New Jersey, byl to summit přezdívaný „Glassboro“ podle univerzitního campusu, ve kterém se setkání Lyndona Johnsona se sovětským ministrem zahraničí Alexejem Kosyginem odehrálo.
Naskýtá se otázka, proč na summit nejel Brežněv. Důvody byly v zásadě dva – generální tajemník sovětských komunistů se v prvních letech své vlády necítil dostatečně kompetentním v zahraniční politice, a zároveň nevládl dosud tak absolutní mocí jako jeho předchůdce Chruščov. Byl typickým mužem kompromisu, který pak nakonec všechny přesvědčí o tom, že ho hrubě podcenili, což se pak projeví v mocenském upevnění pozice generálního tajemníka v první polovině 70. let. (…)