Připravil Filip Breindl.
Hovoří Ivana Procházková – první místopředsedkyně Ekumenické rady církví v ČR, superintendentka Evangelické církve metodistické, Tomáš Holub – plzeňský biskup Římskokatolické církve, předseda Rady ČBK pro ekumenismus, Pavel Vošalík, diplomat, bývalý velvyslanec při Svatém stolci.
Natočeno 2022. Premiéra 18. 1. 2022 (Rádio Proglas, 13:05 h.).
Lit.: Svobodová, Eva: 13+ o ekumenismu: Utápění ve vlastních problémech nás od sebe vzdaluje, je třeba se více znát. Pořad v souvislostech. In web Radio Proglas, 18. 1. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů, každoroční ekumenická akce, které letos vybrali motto křesťané z Blízkého východu ve verši z Matoušova evangelia „Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit“. O výzvách a úskalích mezicírkevních vztahů jsme v pořadu 13+ diskutovali s Ivanou Procházkovou, místopředsedkyní Ekumenické rady církví a superintendentkou Evangelické církve metodistické, a s katolickým biskupem Tomášem Holubem z Plzně, který předsedá Radě pro ekumenismus České biskupské konference.
Co pro naše hosty termín „jednota křesťanů“ znamená? Podle Ivany Procházkové je to v první řadě „společný Bůh, společná víra, naděje a láska ke Kristu. Pak je to také spolupráce, která se daří mezi církvemi, různými křesťanskými organizacemi. Také to znamená hledání společných cest tam, kde ještě jednotní nejsme,“ uvedla.
Biskup Holub zase jednotu vnímá jako „trvalé úsilí, abychom naplnili to, za co se modlil Ježíš, aby všichni jedno byli, a tak vydávali svědectví. Týká se to jednotlivce, společenství, farností, sborů i celých církví.“ Zároveň upozornil na to, že nejednotnost čím dál více zasahuje i samotné církve uvnitř, kde se vyhroceně prosazují různé názorové proudy, ať už jde o očkování proti covidu nebo způsoby řešení světových problémů.
Oba zástupci církví se shodli na tom, že historická zátěž plynoucí z některých dřívějších křivd se postupem času vytrácí. Zároveň se však objevují nová úskalí. Podle Tomáše Holuba je nyní aktuálním problémem vzájemná neznalost. „Bohužel v tom hrál roli proces, který byl na jednu stranu velmi důležitý a já za něj nesl zodpovědnost, tedy církevní restituce, kdy se obrovské množství sil upnulo na ekonomické a hospodářské zajištění a církve se jakoby ponořily dovnitř. Energie věnovat se tomu, co je pro nás společné, najednou chyběla,“ upozornil. Také podle Ivany Procházkové „překážkou může být ponoření do vlastních problémů, to je i naše zkušenost. Pokušení utápět se v partikulárních problémech se týká možná každého společenství, rodin, jednotlivců,“ podotkla.