Má rozhlas svoji nejkrásnější princeznu? Co je pro rozhlasovou princeznu důležité? Jak si ji představují režiséři a jak děti? Do archivu Českého rozhlasu za nejkrásnějšími rozhlasovými princeznami se vypravila Michaela Vetešková.
Natočeno 2021. Premiéra 1. 1. 2022 (ČRo Plus, 17:33 h.; 26 min.).
Lit.: Vetešková, Michaela: Rozhlasový archiv skrývá stovky hlasů princezen. Krásu jim dává fantazie posluchačů. In web IRozhlas, 1. 1. 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Jaká princezna je ta nejkrásnější? Rozhlasoví tvůrci v tom mají jasno – nejkrásnější je právě ta rozhlasová. Každý si ji totiž může představit tak, jak on sám chce. Český rozhlas uchovává v archivu stovky pohádek, ve kterých vystupovaly princezny ztvárněné známými i dnes už zapomenutými herečkami.
Ani jednu si nejde spojit s tváří, jako je to třeba v případě Libuše Šafránkové, představitelky Popelky nebo princezny Večernice. Mnohé z nich si ale právě díky práci před rozhlasovým mikrofonem osvojily herecké řemeslo už v poměrně mladém věku a čerpaly z něj po celou dobu své kariéry.
Například právě v pohádce Václava Vorlíčka Princ a Večernice hrála jednu z královských dcer i herečka Zlata Adamovská, která už rok před premiérou filmu vystupovala jako princezna v rádiu. Její hlas zazněl roku 1978 v pohádce O ebenovém koni (součást cyklu Pohádky z tisíce a jedné noci).
Poslechněte si celý podcasty (!) redakce kultury Kulturní vývar věnovaný rozhlasovým princeznám.
„Ve filmu se stačí třeba podívat letmo očima a udělat nějaký takzvaně plachý výraz. Kdežto v rozhlase musíte použít jenom to slovo – samozřejmě záleží na scénáři, jaké je tam napsané a zda vůbec. Takže musíte třeba, když se chcete plaše podívat někam jinam, říct: ‚Ach, promiňte, promiňte, princi.‘ Jenom svým hlasem a intonací vykouzlíte třeba právě tu plachost. Posluchač musí vidět, co děláte, jak se tváříte,“ popisuje pro Radiožurnál Adamovská.
Jak přiznává, i když má za sebou mnoho filmových či televizních rolí, kde také ztvárnila princezny, na práci před mikrofonem ve studiu nedá dopustit. „U mikrofonu získáváte svoji barvu hlasu, svůj mluvní temperament, a hlavně se coby mladá herečka učíte řemeslo, protože v řeči, kterou budete používat pak na jevišti a ve filmu, je hodně velká herecká síla,“ vysvětluje.
„Pokud zvládnete mluvu a všechny intonace okolo, tak z toho pak můžete čerpat při práci na divadelní inscenaci a filmové nebo televizní roli,“ dodává Adamovská, která jednu z výraznějších pohádkových rolí dostala i díky režiséru Karlu Weinlichovi, který si ji v roce 1987 vybral do titulní role princezny ve Stínu, napsaném podle příběhu Hanse Christiana Andersena. (…)