30. září je Mezinárodní den překladu. Germanista Tomáš Dimter je renomovaný překladatel, který se dosud nikdy nemusel obávat o svůj obor. Sleduje internetové překladače o něco ostražitěji než běžní uživatelé? Co je pro něho učebnicová ukázka geniálního překladu? A co by nám vyšlo, kdybychom nechali některý text přeložit do češtiny, pak zpět do původního jazyka a tento dvojitý překlad opět do češtiny? Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2021. Premiéra 30. 9. 2021 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).
Lit.: als – Výborná, Lucie: Ptákoviny jako detektivky nečtu. Nízký žánr kontaminuje jazyk, vysvětluje překladatel Tomáš Dimter. In web ČRo 1 Radiožurnál, 30. září 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Známý bonmot praví, že dobrý překlad poznáte podle toho, že je lepší než originál. A jak dodává renomovaný překladatel a germanista Tomáš Dimter, jde skutečně jen o bonmot. „Překlad je od toho, aby přeložil originál. Má být maximálně věrný, to je jediná premisa, kterou by měl dobrý překladatel mít,“ shrnuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Proč se znovu překládají někteří autoři?
Jazyk – jako všechno – zastarává. Kanonické texty je třeba zpřístupnit novým jazykem novému čtenáři. Některé texty zastarají za 10 let, jiné jsou i za 100 let stále stejné. Příkladem může být překlad Friedricha Nietzscheho Tak pravil Zarathustra, což je překlad, který je 100 let starý a stále vynikající.
Já například před pár lety dostal nabídku, zda bych nechtěl přeložit knihu Zmatky chovance Törlesse od Roberta Musila. Řekl jsem si, že to vyzkouším, než na to definitivně kývnu. Srovnal jsem to s původním překladem, který byl 30 let starý, a zjistil jsem, že musím kapitulovat – že ten překlad je stále mnohem lepší, než čeho jsem byl schopen já. Snaha je chvályhodná, ale někdy to nemusí dopadnout úplně dobře. (..)