„Rozhodně nechápu, proč tolik lidí čeká až se (po pandemii) vrátí do normálu,“ – také o tom přemýšlí sociální architektka Kateřina Šedá v dnešních Hovorech. Popíše v nich, jak se snaží lidi vytrhnout ze zažitých stereotypů, pracuje s tím, co lidi rozděluje a tím se je snaží sbližovat. Nejen na projekt v Brně – Líšni se zeptá David Šťáhlavský.
Natočeno 2021. Premiéra 29. 9. 2021 (ČRo Plus, 22:05 h.; 24 min.).
Lit.: lup – Šťáhlavský, David: Čím víc lidi můj projekt nezajímá, tím víc zajímají mě. Je to zvláštní druh masochismu, říká výtvarnice Kateřina Šedá. In web ČRo Plus, 29. září 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kateřina Šedá dostala prestižní cenu Architekt roku za rok 2017, přestože je spíš výtvarnicí či sociální architektkou. „Je to paradox, protože jdu spíš proti architektuře. A proto i říkám, že je to spíš trochu vtip. Nicméně – samozřejmě, že mne to potěšilo. Tedy, že mou práci někdo vnímá jako důležitou součást architektury,“ říká v pořadu Hovory.
Kateřina Šedá dál vysvětluje, proč cenu Architekt roku považuje za vtip: „Jsem jediný laureát, který nevystudoval školu architektury, a jediný architekt, který nestaví domy. Dokonce lidi z těch domů vyhání, aby v nich netrávili svůj čas. Dokonce se zaměřuji na to, aby lidé některé prvky architektury bourali, třeba ploty a zdi.“
Před časem se Šedé začalo říkat sociální architektka. „Já jsem se tak ale nenazvala. Buď to byli účastníci mých projektů, nebo různí odborníci, ale můj obor to úplně není,“ brání se.
Vystudovala totiž Akademii výtvarných umění. „A tím, že má práce byla spíš o vztazích mezi lidmi a komunitami, které souvisejí se snahami stavět trochu jiné domy, tak to řada lidí nazvala sociální architekturou – a už mi ta nálepka zůstala.“ (…)