Čím se nechal Ondřej Gášek aka Aleff inspirovat při skládání hudby pro Neklid? Jak přezdívají binaurální hlavě? A jak složitá byla dramaturgie příběhu, který skáče v čase a realitách? Rozhovor připravil Josef Kokta.
Hovoří dramaturgyně Kateřina Rathouská a zvukový designér a hudební producent Ondřej Gášek.
Natočeno 2021. Premiéra 8. 9. 2021 (ČRo Rádio Wave, 13 min.).
Lit.: Kokta, Josef: Neklid skáče v čase i realitách. Posluchače vyděsí příběh i unikátní prostorový zvuk, říkají tvůrci podcastového thrilleru. In web ČRo Radio Wave, 8. září 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Chtěli jsme se dostat postavám do hlavy,“ říká Ondřej Gášek, zvukový designer a autor hudby k podcastovému seriálu Neklid. O novém audio thrilleru Radia Wave se toho dá říct jen velmi málo, aby posluchači nepřišli o zážitek, myslí si dramaturgyně Kateřina Rathouská. I proto doporučuje si ho pustit do sluchátek – uprostřed noci, zavřít oči a nechat se vtáhnout, i díky binaurálnímu zvuku.
Pětidílný podcastový seriál vypráví o Petře, která jedné noci sveze v taxíku sympatického Šimona. Nezůstane jenom u toho a začnou spolu chodit a brzy se i nastěhují do společného bytu. Ovšem tím se dají do pohybu těžko vysvětlitelné podivné události. Za podmanivým příběhem stojí spisovatelka Klára Vlasáková.
„Klára už psala pro rozhlas a také jsem četla její prozaickou prvotinu a zdálo se mi, že by mohla přinést nějaký zajímavý hororový nebo thrillerový námět. A tak vznikl Neklid,“ vysvětluje dramaturgyně Kateřina Rathouská. Hlavní role obsadili Viktor Kuzník, Tereza Císařová a Adam Ernest. Ve vedlejších se objevila třeba herečka Tereza Hofová.
Už při psaní scénáře se počítalo s využitím tzv. binaurálního zvuku. „Je to technologie, která simuluje způsob, jakým funguje lidské ucho,“ vysvětluje Ondřej Gášek, který s sebou do studia přinesl binaurální hlavu, která skutečně vypadá jako model lidské hlavy.
Mikrofony jsou zabudovány přímo v umělých uších. Dochází díky nim k deformaci nahrávaného zvuku, získává autentickou hloubku a simuluje způsob, jakým slyšíme v běžném životě. (…)