Už sto třicet let uplyne v pondělí 6. září od narození skvělého českého herce Saši Rašilova. Excelentního komika, který dokázal zahrát i vážné role – a jednoho z mála herců, kteří neměli moc rádi rozhlas. Přesto po něm zůstala v rozhlasovém archivu řada stop, po kterých se vydal Jan Sedmidubský v pořadu Archiv Plus.
Natočeno 2021. Premiéra 3. 9. 2021 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.) v cyklu Archiv Plus.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Veselé i melancholické hodiny Saši Rašilova. In web ČRo Plus, 3. září 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: To máte pravdu, já se celej život dřel skoro jenom na ty hodiny, prohodil z legrace herec Saša Rašilov, když k němu v září 1948 přišel reportér Karel Pech na návštěvu s mikrofonem. Rašilov měl doma ve své vilce na Zbraslavi přes sto nástěnných starožitných hodin.
A jak sám říkal: „Každý ty hodiny mají svoji historii. A proto tady nejradši mezi nima sedím, a tak se oddávám myšlenkám. Ty viděly svatby, křtiny, pohřby, všecky ty doby a okamžiky těch rodin. Takže vlastně mluví. Aspoň ke mně.“
Rašilov byl trochu samorost, ale asi právě proto na něj později kolegové jako třeba Jan Pivec vzpomínali s vděčností jako na šprýmaře. (…)
Co všechno se se Sašou Rašilovem uchovalo v rozhlasovém archivu? Překvapivě málo. Rozhlasová studia totiž nevyhledával, nejspíš mu tam zásadně chyběl kontakt s publikem.
Přesto se v roce 1948 podařilo jeho hereckému kolegovi a zároveň rozhlasovému reportérovi Karlu Pechovi proniknout, za pomocí tehdy moderního přenosového vozu, až do pokojů vilky na Zbraslavi a vznikla unikátní reportáž s dobře naladěným Rašilovem, šťastným, že se může pochlubit svými poklady. Bohužel to bylo poprvé a naposled.
Zřejmě nejvzácnější divadelní záznam uchovaný v rozhlase je inscenace hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského Výnosné místo, která měla premiéru v roce 1950. A o dva roky později byla přenesena prakticky ve stejném obsazení (například Höger, Baldová, Fabiánová, Štěpánek) do rozhlasového studia. V postavě úředníka Jusova, který si takzvaně vysedí v režimu carského Ruska svou kancelářskou kariéru a trpí všemi nectnostmi systému malosti, korupce, nabubřelosti směrem dolů a podlézavosti opačným směrem, jako by Rašilov shrnul své herecké umění do jedné postavy. Jeho výstupům se smějeme a zároveň v nás vzbuzuje totální deziluzi.
Není to sice jediný záběr Rašilova jako divadelního herce, zachoval se ještě fragment ze zkoušky činoherního souboru Národního divadla, která se v roce 1936 odehrála v prostorách Mánesa a jejíž část výjimečně zaznamenal Československý rozhlas.
Jednalo se o komedii F. V. Jeřábka Cesty veřejného mínění, ale nahrávka se zachovala bohužel v problematické technické kvalitě, které prakticky neumožňuje ji odvysílat. (…)