Znamená triumf Tálibánu, že dvacet let válčení v Afghánistánu bylo zbytečných? V audiozáznamu uslyšíte také, že předvolební kampani v Německu chybí obsah a že tvrdá strategie Pekingu v boji proti pandemii je zkouškou čínského hospodářství. A archeologové v Pompejích hlásí unikátní nález, který mění pohled na dobové rituály. Připravil Jakub Rerich.
Natočeno 2021. Premiéra 21. 8. 2021 (ČRo Plus, 23 min.).
Lit.: Rerich, Jakub: „Nejsou to naše ženy.“ Evropské země podle rakouské feministky s pomocí Afghánkám nespěchají. In web ČRo Plus, 21. srpen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Po převzetí moci v Kábulu hnutím Tálibán je ohrožena těžká práce ženských aktivistek a stejně tak i všechny ostatní obyvatelky Afghánistánu. Přesto země, které se tolik hlásí k prosazování rovnosti obou pohlaví, teď situaci spíše jen přihlížejí, píše novinářka rakouského deníku Der Standard Beate Hausbichlerová.
Hausbichlerová poukazuje na to, že pravicově-populistické a konzervativní strany v Evropě zmiňují ženská práva především tehdy, když je z jejich pohledu ohrožuje islámský fundamentalismus. V takovém případě neváhají nasadit chmurné obrázky zahalených žen, kterým hrozí sexuální násilí ve chvíli, kdy ukáží byť jen odhalený kotník.
Když má ale nyní takový scénář reálné obrysy, není volání po ochraně afghánských žen z evropských zemí zrovna slyšet – žádné výzvy těchto politiků, kteří by žádali o politický azyl pro afghánské aktivistky. Žádné hlasy vybízející k evakuaci těch žen, kterým v Afghánistánu kvůli jejich politické práci hrozí akutní nebezpečí.
Ve veřejném prostoru není podle Hausbichlerové slyšet ani to, jak by měla vypadat pomoc ženám, které z Afghánistánu chtějí odejít. Pokud se vyjde ze slovníku zmíněných politických stran, může to být proto, že nejde o „naše ženy“. A možná i proto, že je Afghánistán daleko. Tuto nečinnost bychom si z pohledu rakouské novinářky měli zapamatovat. A měli bychom si ji připomenout ve chvílích, až budou tito politici znovu volat po ochraně ženských práv. (…)