Připravila Alena Blažejovská.
Hovoří Josef Mlejnek a koordinátorka projektu Lucie Tučková.
Připravilo Brno v roce 2021. Premiéra 7. 8. 2021 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 -18:00 h.; 20 min.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Srdcem Petrkova je klavír, na který hrály krásné dlouhé prsty Suzanne Renaudové. In web ČRo Brno, 6. srpen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Reportáž Aleny Blažejovské vás zavede do Česko-francouzského centra Petrkov. Poslechněte si vyprávění Josefa Mlejnka a koordinátorky projektu Lucie Tučkové.
Vypravte se s námi do petrkovského zámečku – někdejšího sídla básníka, výtvarníka a překladatele Bohuslava Reynka, jeho manželky, básnířky Suzanne Renaudové, a jejich synů Daniela a Jiřího. Zámeček byl nedávno převeden do správy Památníku národního písemnictví a koordinátorkou projektu Česko-francouzského centra Petrkov se stala Lucie Tučková.
V nedaleké obci Lípa žije básník, spisovatel a překladatel Josef Mlejnek, který byl před lety tím, kdo redaktorce Aleně Blažejovské do Petrkova, k Danielovi a Jiřímu Reynkovým – obrazně řečeno – otevřel dveře. I tentokrát se tam vydala v jeho společnosti. Josef Mlejnek vypráví: „Od smrti Jirky a Daníka uplynulo už sedm let a vznikla césura, ve které jsem měl obavy, bál jsem se sem jít podívat. K Reynkům jsem chodil jako domů… Ale měl jsem pocit, že to dopadne špatně. Nebezpečí, že to koupí nějaký zbohatlík a udělá si v zahradě dvoumetrového trpaslíka, tady reálně viselo ve vzduchu.“
Připomenout fenomén Petrkova se Josef Mlejnek pokusil v roce 2017 rozhovory s Jaroslavem Medem, Jiřím Škochem a Jiřím Šerých, publikovanými v časopise Kontexty. Sám vzpomíná: „Já jsem sem přišel poprvé v roce 1967, kdy už paní Renaudová nežila, to mi bylo dvacet let a něco.“ Nebezpečí, že Petrkov zanikne, podle něj podpořili někteří publicisté, kteří se vyjadřovali v tom smyslu, že éra Petrkova je uzavřená. „Měl jsem taky analogickou zkušenost s domem Josefa Floriana ve Staré Říši,“ dodává Josef Mlejnek. „Jak dopadla tamější skvělá, jedinečná knihovna? Zmizela. Dům koupil naštěstí architekt, člověk se vkusem, ale už si to upravil tak, že dům vypadá sice navenek slušně, ale mnohé už se ztratilo. Něčeho podobného jsem se obával v Petrkově. Ono to je taky těžké, je to velký objekt – jak ho udržovat a bydlet tady? Romantizující přístupy mi vždycky vadily.“ (…)