Čundr je série výletů českou krajinou s mladými a často překvapivými čundráky. Lidmi, které inspiruje kultura trampování nebo svobodný pobyt v přírodě. Připravil Jonáš Zbořil.
Hovoří čundrák a biochemik Jan Trnka (1), Chuckie (2) a další.
Natočeno 2021. Premiéra 1. dílu 22. 7. 2021 (ČRo Rádio Wave, 19 min.) v cyklu On Air.
Lit.: Zbořil, Jonáš: Čundry jsou podvratné, protože jsou zadarmo. Až zmizí místa svobody, bude z čundrování luxus. In web ČRo Radio Wave, 22. červenec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Biochemik Jan Trnka se poslední rok v médiích vyjadřuje k pandemii covid-19, ale my ho tentokrát zpovídali kvůli jiné z jeho expertíz: čundrům. „Strašně mě baví chodit, ten pohyb je pro mě hrozně příjemný,” říká Jan, jinak také člen folkové kapely Severní nástupiště. Vydali jsme se spolu podél Sázavy a probrali třeba, proč je čundrování podvratná záležitost a proč by se mohlo stát věcí luxusu.
„Procházet se krajinou a užívat si ji bez nějaké komerční složky, to je vlastně trochu podvratné,” říká Jan, zatímco jdeme podél rozvodněného koryta Sázavy. „Rozdíl mezi krajinou a městem je, že město je vykalkulované. Nejen, že ti určuje, co kde můžeš dělat, ale také za většinu věcí chce prachy. Je to způsob vztahování se ke světu, který mi nevyhovuje. Nechci mít zprostředkované zážitky za peníze.“ (…)
Po cestě probíráme, jak se na čundr dobře sbalit, ale i to, jak člověk při chůzi krajinou zachytí o dost více věcí než třeba na kole. Řešíme taky, proč by se z trampingu mohla stát záležitost luxusu. Když se Jana Trnky ptám, jestli čundry učí skromnosti, tak se rozesměje. „Myslím, že je hrozně neskromné chtít mít hezkou krajinu, mít místa, kde tě nikdo nekontroluje. To je vrchol neskromnosti, protože to jsou věci, které mizí, mizí všude, v krajině. Tady nahoře bude dálnice,” ukazuje Jan někam nad údolí Sázavy. „Je luxusní věc tohle zažívat. Kromě toho, že je to luxusní taky z hlediska času.” (….)
Když říkám, že z čundrů budou novodobé lanýže, Jan se směje, ale nerozporuje mi to. „Ty si z toho děláš srandu, ale to se klidně může stát. Jsou země, kde by taková stezka podél Sázavy byla zpoplatněná.” Jaké vjemy zažívá člověk na čundru a jak se liší od těch městských? A jaká nečekaná dobrodružství jsme zažili v jinak mírumilovné krajině Posázaví? (…)
Lit.: Šebestík, Ondřej: Sem za tebou nikdo nedoleze. Skejťáci z Budějic občas zmizí v lese – na osadu Zlatý zbuch. In web ČRo Radio Wave, 29. červenec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Český tramping je jako pivo. Každý ho má rád a každý ho může pít, kdy chce a jak chce. Důležité není, jestli má člověk usárnu a čutoru, jestli umí přehrát všechny „hobousárny“ pozpátku, anebo jestli ví, v jakém roce založil Géza Včelička osadu Sunshine. Chce to jen mít v duši to zvláštní znamení touha, jak zpívá Wabi Ryvola, pár kamarádů a chuť na chvíli se na všechno vykašlat a zmizet v lese. Jako to dělají kluci ze skateboardové komunity Světadíl.
„Je to krátkodobý únik z města. Sem za tebou nikdo nedoleze,“ říká Chuckie, zatímco láme chroští na podpal. Tramping v podání českobudějovické party skejťáků a spolutvůrců místní kulturní scény je jen jednou z vrstev identity crew. Různorodá skupina přátel ve věkovém rozmezí mezi dvaceti a třiceti lety organizuje koncerty, tvoří plakáty, točí skateová videa, dělá výstavy a probouzí městský život v ospalé jihočeské metropoli. Právě proto pak musí jednou za čas zmizet na Zlatý zbuch. Co to je? Ohniště někde v lese kousek za městem. (…)