Dětská traumata nás mohou doprovázet i v dospělosti. Lze na ně někdy zapomenout, nebo bude nutné se k nim vrátit? A je vždy nutné v terapii vyprávět všechny detaily událostí, které se staly? Připravila Adéla Paulík Lichková.
Hovoří psycholožka Natalie Schwab Figusch.
Natočeno 2021. Premiéra 9. 7. 2021 (ČRo Rádio Wave, 23 min.).
Lit.: Paulík Lichková, Adéla: Lidé většinou vědí, co se jim stalo, ale chtějí to vytěsnit, říká psycholožka o dětských traumatech. In web ČRo Radio Wave, 9. červenec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dětské trauma způsobují nejčastěji fyzické nebo psychické násilí, závislost rodičů na návykových látkách, nefunkční citová vazba nebo i kombinace čehokoliv z uvedeného. Pokud není adekvátně ošetřeno v dětství, mohou se jeho následky projevovat mnoho let i v dospělosti.
„Lidé přichází, když mají pocit, že se jim něco v duši otevřelo, ale nevědí, co to je,“ popisuje zkušenosti ze své praxe psycholožka a psychoterapeutka Natalia Schwab Figusch, která se terapii traumatu dlouhodobě věnuje. Ženy sexuálně zneužívané v předškolním věku nejsou mezi její klientelou bohužel žádnou výjimkou.
Trauma se ale zapomenout ani vytěsnit nedá a život člověka ovlivňuje i tehdy, když si už není úplně vědom, že by se mu něco špatného stalo. „Lidé většinou vědí, co se jim stalo, co se odehrálo, ale nechtějí to vědět, protože to je velmi ohrožující,“ říká psycholožka. Traumatická témata u ní klienti otevírají někdy na prvních sezeních, někdy se k nim dostávají i po roce terapie. Návrat k traumatickým událostem je ale v terapii nutný. (…)