Pro lidi s omezenou svéprávností není snadné prosadit práva a přání – vedle opatrovníků jsou ve výrazně slabší pozici. Přesto by ale na práva měli dosáhnout. Jaké možnosti máme, když potřebujeme reagovat na symptomy duševní nemoci našeho blízkého, které komplikují jeho vlastní fungování? Může být omezení svéprávnosti prostředkem k nedobrovolné hospitalizaci? A má člověk s omezenou svéprávností šanci na to, že svou svéprávnost někdy získá zpět v plné míře? O praxi a o tom, jaké další možnosti řešení situace existují, hovoří právnička Tereza Bártová.
Natočeno 2021. Premiéra 1. 3. 2021 (ČRo Rádio Wave, 21 min).
Lit.: Paulík Lichková, Adéla: Omezení svéprávnosti by lidem nemělo vzít právo o sobě rozhodovat, praxe je ale někdy jiná, říká právnička. In web ČRo Radio Wave, 1. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Řada lidí žije s duševní poruchou celkem normální život. Pracují, bydlí, vychovávají děti, platí své finanční závazky. Někdy ale mohou symptomy duševní poruchy natolik ovlivnit vnímání a chování jedince, že se jeho blízcí rozhodnou omezit jej ve svéprávnosti, aby svými neuváženými investičními kroky či naopak braním si půjček nezruinoval celou rodinu.
Právnička Tereza Bártová pracuje v neziskové organizaci Rytmus a pomáhá lidem s duševními poruchami, aby dosáhli na svá práva. Její klienti se nejčastěji potýkají s poruchami autistického spektra, mentálním postižením a demencí.
Všechny tyto zmíněné duševní poruchy už samy o sobě mohou významně omezit šanci jedince dosáhnout na svá práva. V případě, že je omezen ve své svéprávnosti, dostává se do výrazně slabší pozice. Podle Bártové by ale vždy mělo být vyslyšeno přání člověka. (…)