Připravil Jonáš Zbořil. Thriller plný dětí. Liberatura o románu Město světla.
Hovoří překladatelka Anežka Charvátová.
Natočeno 2020. Premiéra 9. 9. 2020 (ČRo Rádio Wave, 30 min.).
Lit.: Zbořil, Jonáš: Dětství jako nebezpečná džungle. V románu Město světla řádí tlupa dětí mluvících tajným jazykem. In web ČRo Radio Wave, 9. září 2020 (článek+ nahrávka k poslechu) – Cit.: Město San Cristóbal leží na hranici s džunglí a žije v něm tajuplná tlupa dvaatřiceti dětí, které se ztrácejí a znovu vynořují v ulicích. Někdy mají v rukou nože, někdy v zápalu divné dětské hry také zabíjejí. Kniha španělského spisovatele Andrése Barby Město světla narušuje představy dospělých o tom, co je to dětství nebo kde je hranice mezi civilizací a barbarstvím.
Hned první věta románu vyvolává nespočet otázek: „Když se mě někdo ptá na dvaatřicet dětí, které přišly o život v San Cristóbalu, má odpověď se různí podle věku tazatele.“ Co jsou ty děti vlastně zač? Překladatelka Anežka Charvátová nabízí trochu přenesenou odpověď: „Je to takový ústřední filozofický problém celé knížky. Co to vlastně je dětství? A jaký mají k dětství přístup dospělí? Barba sám říká, že jejich přístup je jaksi dvojaký. Na jedné straně z dětství dělají ráj na zemi, území radosti, veselí, spokojenosti, štěstí, takový cukrátkový, idylický svět, a na druhou stranu se ty děti snaží vychovat a udělat z nich dospělé.“
Město světla je vyprávěné suchým jazykem úředníka, který se ke kauze dvaatřiceti dětí vrací po dlouhých dvaceti letech. Paměť si osvěžuje novinovými články, videozáznamy a dokumenty. K pravdě ztělesněné tlupou dětí se nikdy opravdu nedostane. Dvaatřicítka je záhada, lidé se jich bojí, ale zároveň je fascinují. Právě touto dvojakostí připomíná romány pralesa, kde se civilizace potkává s barbarstvím. Jenže co je vlastně civilizace a co barbarství, ptá se Barba ve Městě světla. „Pro mě jsou horší barbaři ti takzvaní spořádaní občané, kteří na děti pořádají lov,“ myslí si Anežka Charvátová. (…)