Martin T. Pecina, typograf, grafický designér. Moderuje Ondřej Cihlář. Jaký je rozdíl mezi dýmkou porcelánovou a dřevěnou? Co všechno sbíral Jaroslav Foglar? Jak Martin T. Pecina vnímá městský vizuální smog a jak často se mu v knihovně dařilo na první pohled rozeznat autora grafické úpravy knihy?
Natočeno 2020. Premiéra 21. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:02 h.; 58 min.).
Lit.: Slívová, Hana – Cihlář, Ondřej: Klub o jednom členu. Martin T. Pecina mluví o knihách, designu, Rychlých šípech a Foglarově sbírce cukříků. In web ČRo 3 Vltava, 21. duben 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Kniha by si měla obhájit papír. Ta, která není po grafické stránce dostatečně kvalitní, může zůstat ve čtečce,“ míní typograf a grafický designér Martin T. Pecina, který má na svém kontě přes 300 knižních úprav. V letošním ročníku soutěže Nejkrásnější česká kniha soutěží tři „jeho“ tituly. Ve Vizitce, již moderoval Ondřej Cihlář, ale mluvil i o náklonnosti k příběhům Rychlých šípů.
Původně si Martin T. Pecina myslel, že ho současná situace, která řadu živnostníků upoutala doma, ovlivní jen minimálně; jak ve Vizitce řekl, v dobrovolné karanténě je jakožto člověk na volné noze posledních třináct let a ven i tak vychází jen v nejnutnějších případech. „Pracuji ale pro knižní nakladatele, a když se zavřela knihkupectví, rozbilo to strukturu nakladatelství a knihkupců a na nich navázaných profesí. Takže dnes je to tak, že se většina projektů pozastavila, spousta z nich se ruší a všichni máme víc volného času a můžeme si chodit povídat do rádia.”
Do Vizitky přišel den před plánovaným vyhlášením nejkrásnějších českých knih roku 2019. V této soutěži v minulosti opakovaně uspěl, dvakrát byl mezi porotci a i letos má jakožto grafický úpravce ve hře tři publikace: sérii čtyř sbírek Ivana Blatného, Možnosti milostného románu od Jana Němce a Klub divných Petry Soukupové. V rozhovoru odpovídal také na dotaz, který směřoval k definování autorského rukopisu. Na první pohled se totiž zdá, že barevné spektrum použité při úpravě publikací Blatného a Němce je velmi podobné.
„Záleží na nastavení člověka. Potkal jsem designéry, kteří pracují konceptuálně a pokaždé volí jiné řešení, materiály a typografické zpracování. Já jsem spíš konzervativní, to, o co usiluju, je hledání optimální formy, která vyhovuje i mně samotnému. Mezi knihami, které jsem upravil, je vidět jednotící linie. V mém případě je to ale výhoda, právě to je totiž důvod, proč se na mě klienti obracejí. Vědí, co ode mě mohou čekat.“ (…)