Před pětatřiceti lety zemřel v Kolíně nad Rýnem muž, kterému věnujeme dnešní Portréty. Měl za sebou pestrou minulost: brněnský student a za války kolaborant s nacisty, po válce emigrant v Západním Německu, organizátor protikomunistického odboje – a nakonec agent Státní bezpečnosti. To vše spojoval Vladimír Pekelský, kterého přiblíží historik Petr Blažek. Připravil a moderuje David Hertl.
Natočeno 2020. Premiéra 12. 3. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.).
Lit.: Hertl, David: Příběh Vladimíra Pekelského je stále záhadou. Byl kolaborant, odbojář i spolupracovník StB. In web ČRo Plus, 12. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Že dějiny nejsou černobílým soubojem dobra a zla, ale nekonečnou paletou šedých odstínů dobrých i špatných událostí a osobností, to dokazuje příběh Vladimíra Pekelského. Podle historiků jde o jednu z nejrozpornějších postav českého exilu.
Vladimír Pekelský (1920-1975) se coby student brněnského gymnázia v 17 letech stal členem Vlajky. Ještě před začátkem války to byl „jen“ vypjatě vlastenecký, národovecký spolek. Jenže Pekelský z něj nevystoupil ani poté, kdy během okupace začala Vlajka šířit rasovou nenávist a podporovat spolupráci s nacisty.
Z Kuratoria do emigrace
Za války studoval v Rostocku a Jeně lékařství, v roce 1944 po návratu do Brna vstoupil do nechvalně proslulého Kuratoria pro výchovu mládeže. Po konci války mu za kolaboraci hrozil soud, kterému se roku 1946 vyhnul útěkem do Rakouska a dál do americké zóny v Německu.
Ještě dávno před příchodem „poúnorové emigrace“ na Západ se Pekelský angažoval ve skupině generála Lva Prchaly, který za války tvořil opozici vůči odboji řízenému Edvardem Benešem.
Pekelský po roce 1948 kontaktoval československé uprchlíky ve sběrných táborech a získával od nich informace o situaci v zemi. Podle pražské Státní bezpečnosti z emigrantů budoval rozsáhlou zpravodajskou síť, vydával časopis a chtěl z uprchlých vojáků vytvořit součást německé armády. Nakonec se stal předsedou Sdružení českých demokratických federalistů v Německu.
Vylákán vlastní manželkou
To se mu stalo osudným. Státní bezpečnost mu v roce 1948 do Mnichova „podstrčila“ jako sekretářku svoji agentku Marii Blaschtowitschkovou. O Pekelského činnosti informovala Prahu a o několik let později se dokonce stala jeho manželkou. Její spolupráce zašla až tak daleko, že v roce 1953 vylákala manžela do Vídně, kde ho StB násilím zadržela. Pod pohrůžkou převezení do Československa a popravy Pekelský podepsal spolupráci.
S manželkou pak společně předávali Praze informace o situaci mezi exulanty. Dlouhá léta si ale StB nebyla jistá, jestli oba (nebo alespoň jeden z nich) nepracují zároveň pro americkou výzvědnou službu. V roce 1969, kdy uprchl na Západ rozvědčík Ladislav Bittman, byli prozrazeni. Státní bezpečnost chtěla, aby se vrátili do Československa, ale odmítli. Pekelský zemřel v 55 letech, jeho manželka se doslova upila k smrti až v roce 1993. (…)