David Vaughan. Portrét Barbary Day, autorky knihy Sametoví filosofové. V roce 1965 získala stipendium ke studiu divadla v Československu. Od té doby i přes normalizační nátlak podporovala kontakty osobností českého divadla s Británií. V osmdesátých letech organizovala návštěvy filozofů z Británie a z dalších evropských zemí, kteří tajně přednášeli na bytových seminářích v Československu. Barbara nedávno získala české občanství a cítí se doma v zemi, které věnovala velkou část svého života. Dramaturgie Viola Ježková. Zvuk Radek Veselý.
Natočeno 2020. Premiéra 12. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 58 min.) v cyklu Radiodokument. Repríza 18. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.
2. místo v soutěži Report 2022.
Lit.: Vaughan, David: Na svobodě se musí pracovat. Barbara Day a její život na obou stranách opony. In web ĆRo 3 Vltava, 18. únor 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Název tohoto dokumentu parafrázuje slova Karla Havlíčka Borovského v článku, který napsal v revolučním roce 1848, a tímto citátem začíná kniha Barbary Day, Zkouška divadlem. Kniha, která nedávno vyšla anglicky v nakladatelství Karolinum, se zabývá dějinami českého divadla od obrození až po současnost. (…)
Barbara mapuje složitou roli divadla v kulturním, společenském i politickém životě národa. I když kniha je přesná a důkladná – jako všechno, do čeho se Barbara pouští – rozhodně není suchá. „České prostředí se stávalo pro Barbaru jejím domovským prostředím,“ říká dramaturg a rektor brněnské JAMU Petr Oslzlý, „a ona dnes patří nedílně i do českého divadla.“ Již více než 55 let se Barbara pohybuje kolem českého divadla a jeho příběh je do určité míry i jejím příběhem.
Dětství na faře
Barbara Day se narodila na severu Anglie krátce před koncem druhé světové války. Její otec byl anglikánský farář a Barbara vyrostla na vesnické faře u průmyslového města Sheffield.
Ve škole se zamilovala se do divadla, ale rodiče nebyli nadšeni. „Nejdříve musíš studovat něco pořádného,“ říkali jí. V tom měla Barbara štěstí. Zrovna vznikal nový studijní obor Divadelní věda na univerzitě v Manchesteru, a Barbara patřila mezi jeho první studenty.
Barbaře ještě nebylo dvacet, když se seznámila se skupinou mladých herců z Československa na divadelním festivalu v Itálii. Setkáni bylo osudové. V roce 1965 se dostala do Prahy pomocí stipendia Britské rady a začala chodit na zkoušky divadla Na zábradlí. Vše bylo jinak než v Británii. Obdivovala neuvěřitelnou přesnost pohybu pantomimy Ladislava Fialky, a když se seznámila s Jan Grossmanem a Václavem Havlem, byla fascinována jiskrou, která přeskočila mezi herci a publikem při každém představení. Lída Engelová, která tehdy při slavné inscenaci Kafkova Procesu dělala asistentku režie Janu Grossmanovi, se stala její celoživotní přítelkyní. (…)