Nedávno zesnulý britský filosof , spisovatel a hudebník Roger Scruton miloval Čechy. Zdejší obyvatelé mu připadali nejbližší britskému národnímu charakteru. Za totality několik let organizoval podzemní bytové semináře a sám na nich také přednášel. V naší vlasti získával silné podněty pro svoje myšlení. V Hovorech na tuto pozoruhodnou renesanční osobnost vzpomíná jeho přítel, podnikatel a bývalý politik Pavel Bratinka. Moderuje Eva Hůlková.
Natočeno 2020. Premiéra 16. 2. 2020 (ČRo Plus, 22:05 h.). Repríza 9. 8. 2020 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Pozn.: Jako výrazná osobnost českého disentu patřil také k prvotním propagátorům díla J. R. Tolkiena v naší zemi. Prozradí, co Tolkienovo dílo znamenalo v disidentské komunitě, jaké analogie nacházeli čtenáři s reálným životem v tehdejším Československu a proč měli komunisté hrůzu ze slov.
Lit.: Hůlková, Eva – Skácel, Ondřej: Za komunistů jsme si připadali jako hobiti: na Východě bylo zlo, vzpomíná disident Bratinka. In web ČRo Plus, 9. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ačkoliv by se mohlo zdát, že fantasy literatura anglického autora nemá čím oslovit obyvatele Československa na přelomu 70. a 80. let, opak byl pravdou. Jen málokterá knížka mezi disidenty rezonovala tak jako putování Froda Pytlíka Středozemí, vysvětluje v pořadu Hovory na Plusu disident, bývalý podnikatel a politik Pavel Bratinka.
„To první, co nás trklo, bylo, že se děj odehrává v situaci, kdy se nad světem stmívá. Kdy se jakoby stále víc tyčí zdánlivě neporazitelný nepřítel, který ani nemá konkrétní podobu, a začíná ohrožovat celý svět,“ popisuje paralelu s komunistickým režimem Bratinka.
„Platilo i to, že zlo ještě nemělo moc nad celým světem, že stále existovaly enklávy svobody, dobra a krásy. Ta situace přesně odpovídala tomu, co jsme tehdy vnímali,“ dodává.
„V Hobitíně byl bezstarostný život. Ti lidé tam měli svá políčka, sady, pořádali večírky a chlubili se svojí úrodou. Popíjeli pivíčko, aniž by vnímali, co se děje za humny – že se tam stmívá a že pokud se tam úplně nesetmělo, tak to bylo díky hrdinské práci lidí, o nichž tito hobiti nic nevěděli,“ nabízí paralelu mezi Pánem prstenů a každodenní všedností socialismu.
Členové disentu také nejednou řešili podobný problém jako elfové, trpaslíci a zástupci lidí na slavném setkání v Roklince.
„Vznikla debata a pokušení použít Prsten pro dobro. Vzít jej a porazit jím zlo. To mně okamžitě připomnělo naše debaty – někteří lidé říkali, že vlastně nejlepší cesta proti komunismu je vstoupit do strany a začít ji rozvracet zevnitř. Nepochopili, že každým vstupem do strany se jednak zvyšuje stupeň deprese ve vašem okolí, že se zase jeden vzdal a vstoupil do toho světa lží. A že navíc roste armáda těch, kteří se klaní mocným,“ vzpomíná Bratinka. (…)