O čem nevlastní rodiče chtějí, ale nesmějí mluvit? Jak roli zvládají ženy a jak muži? Jaké mýty o třetím rodiči jsou největší hloupost? Připravil Michaela Sladká.
Natočeno 2020. Premiéra 12. 2. 2020 (ČRo Rádio Wave, 19 min.).
Lit.: Sladká, Michaela: „Nevlastní děti nemůžete milovat jako ty svoje,“ říká autorka knihy Třetí rodič. In web ČRo Radio Wave, 12. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V Česku jsou statisíce lidí v roli třetího rodiče, vychovávajícího v takzvané komponované rodině se svými partnery děti, které nejsou jejich. Podle Kamily Šimůnkové, která při přípravě knihy Třetí rodič vyzpovídala desítky macech a otčímů, často třetí rodiče spojuje pocit osamělosti a bezradnosti a skrývaná frustrace, se kterou se nemají komu svěřit.
„Příroda nás k vlastním dětem vybavila obrovskou láskou a tolerancí. K nevlastním dětem vám tenhle balíček nikdo nedá, je to jen na vás,“ říká Šimůnková, která se mimo jiné věnuje i seminářům pro nevlastní rodiče a jejich koučinku. „Vůbec neříkám, že spokojené složené rodiny neexistují. Jsou, ale vzájemnou lásku je třeba brát jako bonus, ne jako vymahatelnou věc,“ dodává.
Podle výzkumu, který Šimůnková pro svou knihu provedla, je role nevlastního rodiče většinou složitější pro ženy. „Snaží se být perfektní a v dané situaci se to od nich taky trochu čeká, že budou lepší než ta předchozí žena. Chtějí být skvělé partnerky a milenky a skvělé vlastní i nevlastní matky. Přitom prostě nejde všechno a je třeba se v první řadě soustředit na sebe,“ říká autorka.
V životě nevlastních rodičů se podle Šimůnkové objevují mnohá tabu, o kterých „se nemluví“, jako je rozdílná láska k vlastním a nevlastním dětem a spousta dalších věcí. „Ty negativní pocity existují a je důležité o nich vědět a vzít je do hry,“ upozorňuje.