Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s)kulturou. Host: Hana Strejčková, režisérka, dramaturgyně, herečka, pedagožka, arteterapeutka. Dlouhodobě se věnuje autorskému divadlu předmětů, loutkám, performanci a divadlu site-specific. Učí na divadelních školách u nás i v zahraničí. Zajímá ji oživování míst a zdrojem inspirace je pro ni paměť člověka. Proto pracuje i na opačném konci škály lidské paměti, s lidmi s demencí typu Alzheimerovy choroby. Vizitku moderuje Veronika Štefanová.
Natočeno 2020. Premiéra 11. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 11. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).
Lit.: Slívová, Hana – Štefanová, Veronika: Hana Strejčková: Divadlo je pro mě cesta k poznávání i toho, o čem jsem před tím nic nevěděla. In web ČRo 3 Vltava, 11. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Paměť – lidská i historická – je základním stavebním kamenem všech aktivit, kterým se věnuje režisérka, dramaturgyně, pedagožka, herečka, choreografka a arteterapeutka Hana Strejčková. Jak se však během rozhovoru ukázalo, i v jejím životě protkaném divadlem, cestováním a prací s lidmi se občas najde volný den. S tréninkem a nasáváním inspirace v hlavní roli. Hanu Strejčkovou pozvala do Vizitky Veronika Štefanová.
Hana Strejčková v dětství hodně sportovala. Závodně plavala, dodnes miluje dlouhý běh a gymnastická průprava se jí hodí ve všech odnožích divadelního umění. Vystudovala dramaturgii a režii na DAMU a také Mezinárodní divadelní školu Jacquese Lecoqa v Paříži, zaměřenou na fyzické divadlo. Věnuje se arteterapii, práci se seniory, kteří trpí formami demence, i mladým lidem se ztíženým startem do života. Píše autorská představení, učí na divadelních školách, vede různé workshopy, za prací cestuje do zahraničí.
To, co záběr aktivit Hany Strejčkové spojuje, je fenomén paměti a její probouzení. „Se vzpomínkami druhých lidí nakládám tak, jak jsou mi předloženy. Nemanipuluji s nimi, neshazuji je, nezmenšuji jejich důležitost, nesoudím je. Práce se vzpomínkami je krásná, protože je tvůrčí,“ říká.
Vzpomínka je základ
Vzpomínka jí dává impulsy k tvorbě v rámci takzvaného reminiscenčního divadla. Například představení Hotel na rohu mapující československé pohraničí od 30. do 80. let 20. století vzniklo na základě vzpomínek jedné seniorky, která mluvila o pohraničním klášteře, v němž v padesátých letech žila její sestřenice.
„Vzpomínku beru jako základ, pak se vydávám za historiky, ale chodím také za pamětníky. Do všech příběhů pak vkládám i fiktivní hrdiny. Pomáhám danému místu znovu na svět tím, že si ho stavím tak, aby byl srozumitelný,“ vysvětluje Hana Strejčková. Právě vztahy mezi Čechy a Němci v oblasti pohraničí ji celoživotně zajímají nejvíc. Strejčková to připisuje hladu po podrobných informacích, kterých se jí v devadesátých letech na gymnáziu v hodinách dějepisu nedostalo. (…)