Připravil Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2020. Premiéra 9. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 28. 7. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Lucuk, Vít – Kroupa, Mikuláš: ‚Jak já jsem k tomu přišel?‘ Za to, že ho navštívili bratři, dostal Alois Čoček trest dvanáct let. In web ČRo Plus, 10. 2. 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: V prosinci roku 1953 kdosi zaklepal na dveře ostravské ubytovny, kde žil údržbář, vyučený stolař a ajznboňák Alois Čoček. Otevřel a s radostí a údivem přivítal své dva mladší bratry Jana a Josefa, které neviděl skoro deset let. Alois měl za sebou čtyři roky uranového lágru. Právě ho propustili na podmínku. Z této jedné bratrské návštěvy se stalo v očích komunistické tajné policie spiknutí. Za to, že své bratry neudal, dostal 12 let vězení.
Jeho bratr Jan putoval na lágr na šest let a nejmladší Josef jako vůdce odbojové skupiny na Mírov a Leopoldov na doživotí.
Bratři Alois, Jan a Josef Čočkovi vyrůstali v obci Střítež nad Ludinou pod Nízkým Jeseníkem. Alois přišel na svět v roce 1925, Josef byl o sedm let mladší. Rodinu živilo malé, asi pětihektarové, hospodářství.
Vše se v rodině změnilo, když zemřela jejich maminka: „Blížila se bouřka. Sedlák, co nám svážel seno, spěchal. Maminka mu podávala kládu. Začalo pršet, a jemu vyklouzla z ruky a mamince spadla na hlavu. Dostala zánět mozkových blan. Tenkrát nebyla antibiotika, a tak následkem tohoto úrazu zemřela,“ vypráví Josef Čoček.
Otec se znovu oženil. Jenomže bratři s macechou nevycházeli: „Všichni nevlastní bratři měli přednost. Táta byl pod pantoflem. No tak jak mně bylo 14 roků, tak mě vykopli z baráku a od té doby už jsem tam nebydlel,“ říká Josef, který odešel do Ostravy do učení na mechanika a opraváře důlních strojů. Z domova odešel i nejstarší Alois. Vyučil se stolařem, pracoval jako dělník v cihelně v Hranicích a pak na nádraží jako posunovač. Bratři se vzájemně ztratili, nevídali se.
Pár facek a osm let vězení
Po komunistickém puči v únoru 1948 nastoupil Alois Čoček na vojnu ke kuchařům. A tady se rozhodl, že v komunismu žít nebude. Za svobodou, za lepším a bohatším životem se vypravil přes střežené západní hranice.
Bylo mu čtyřiadvacet: „Jezdíval jsem přes Domažlice do Německa, takže jsem to tam celkem znal. Myslel jsem si, že to bude dobré. Bohužel to nevyšlo.“
Kousek před čárou v noci u malé vesnice Babylon nedaleko Domažlic na něj dva pohraničníci zařvali: „Ruce vzhůru!“ Alois neriskoval a vzdal se. Strávil měsíce na samotce. U výslechu dostal prý sem tam nějakou facku, ale protože neměl co skrývat, šel přes hranice sám bez pomoci, vyšetřovatelé případ rychle uzavřeli.
Před soudem jakožto dělník toho času ve vojenské službě, který zradil socialistický lid a chtěl vyzradit vojenská tajemství nepříteli, dostal osm let vězení. Prošel plzeňskými Bory a uranovými lágry Bratrství, Rovnost a Ležnice. Po čtyřech letech, sedmi měsících a devatenácti dnech byl 3. listopadu 1953 podmínečně propuštěn. Nastoupil k Dopravním stavbám u VOKD Ostrava, ubytoval se v Cihelní ulici, kde ho v prosinci 1953 navštívili jeho bratři Jan a Josef.
I Josef Čoček se pokusil přejít hranice. Dohodl se v roce 1950 se dvěma staršími přáteli, že utečou do Německa. Vyrazili stejným směrem jako rok předtím Alois.
Do Trhanova u Domažlic dojeli autobusem, odtud chtěli v noci přes pohoří Český les na hranice: „Jeden kamarád kouřil a neměl zápalky a tak šel tam v tom Trhanově na pilu pro sirky. A než tam došel, zastavila ho pohraniční stráž, tak už nás tam sebrali a zatkli,“ vypráví Josef Čoček, kterého odvezli do vězení u krajského soudu v Plzni.
Tady se seznámil s vězněm Jaroslavem Horusickým. Tento houževnatý mukl odsouzený na doživotí za spolupráci s americkou zpravodajskou službu mu vyprávěl příhody a vedl ho, aby si uvědomil, co je tento režim zač: „Od něj jsem se dozvěděl, co je komunismus za neřádstvo, a proč je proti tomu potřeba bojovat,“ říká Josef, kterého jako mladistvého odsoudili jen na tři měsíce.
Horusický se mu svěřil, že má naplánovaný útěk: „Utekl. Ale beze mne, protože mě přestěhovali do věznice pro mladistvé. Když jsme se loučili, říkal: Nepokoušej se o další přechod hranic. Já si pro tebe pošlu.“ (…)