Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s)kulturou. Host: Alžběta Jungrová, fotografka. Fotit začala už na základní škole. Pracovala pro deníky MF Dnes, Hospodářské noviny a Lidové noviny. Žila v Londýně a USA, fotila ozbrojené děti v pásmu Gazy nebo indiány kmene Nukak v kolumbijské džungli. Je držitelkou ceny Czech Press Photo i ceny Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Zastupuje ji prestižní agentura 4D Photo a aktuálně její práce visí v Praze na výstavě skupiny dokumentárních fotografů 400ASA, jejíž je členkou, a také na samostatné výstavě v Trafo Gallery. Vizitku moderuje Alena Rokosová.
Natočeno 2020. Premiéra 10. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 59 min.). Repríza 10. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).
Lit.: Slívová, Hana – Rokosová, Alena: Alžběta Jungrová: Focení v ženské věznici mě sejmulo skoro stejně jako Afrika nebo Pákistán. In web ČRo 3 Vltava, 10. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Focení miluju, ale nemyslím si, že nějaká fotka stojí za to, abych se přestala chovat jako člověk,“ říká přední česká fotografka Alžběta Jungrová. Téma morálky a hranic, za které při práci už nelze jít, bylo jedním z mnoha, které s ní ve Vizitce probrala Alena Rokosová.
Únava z nekonečného, fyzicky i psychicky náročného cestování a také touha vyprávět příběhy sama za sebe dovedly fotografku Alžbětu Jungrovou do bodu, kdy se rozhodla opustit náročnou disciplínu reportážní fotografie z nebezpečných zón v Pákistánu, Kambodži či v pásmu Gazy.
Na dokumentární fotografii ale samozřejmě nezanevřela. Před dvěma lety založila s kolegy spolek 400ASA, v rámci kterého se snaží vzkřísit mezi lidmi zájem právě o kvalitní dokumentární fotku, a dál se věnuje vlastním projektům. Obě polohy nyní představuje na paralelních výstavách.
V Domě fotografie diváci uvidí jedenáct Alžbětiných fotografií z cyklu Vězenkyně, který pořídila během šesti týdnů v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou. S nápadem na celý projekt přišla věznice, Alžběta od ní dostala dostatek času i prostoru. S vybranými vězenkyněmi – do „konkurzu“ se jich přihlásilo sto dvacet, z nichž vzešlo dvacet fotografovaných – trávila celé dny, od ranního nástupu až po večerku. Někdy na oddělení pro dozorkyně i přespala. (….)