Hlavní postavou Příběhů 20 století je Brigita Bakovská, která přežila koncentrační tábory v Terezíně a Osvětimi – Birkenau. Na sklonku války jí čekal pochod smrti z Hamburku. Vyčerpaná s ostatními dorazila do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde se dočkala osvobození. Její životní osudy zaznamenal Adam Drda.
Natočeno 2020. Premiéra 2. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 8. 3. 2026 (ČRo Plus, 20:05 h.) k výročí největší masové vraždy čs. občanů. Došlo k ní v noci z 8. na 9. března 1944, kdy nacisté zahubili v plynových komorách v Osvětimi Birkenau více než 3700 českých a moravských Židů z tzv. terezínského rodinného tábora.
Lit.: Drda, Adam: Ta byla v Bergen-Belsenu, tu nemá smysl léčit. Příběh Brigity Bakovské – Steinové. In web ČRo Plus, 2. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když vojáci sovětské armády dorazili 27. ledna 1945 do Osvětimi, našli v rozlehlém táborovém komplexu několik tisíc lidí.
Před 75 lety tak skončil největší z nacistických pracovních a vyhlazovacích lágrů, osvobozeni byli ti, kdo v něm zůstali a podařilo se jim přežít. Pro většinu osvětimských, převážně židovských vězňů, však útrapy pokračovaly ještě několik měsíců: umírali při pochodech zimní krajinou, dřeli ve fabrikách, hloubili zákopy, odklízeli trosky bombardovaných říšských měst. Patřila k nim i Brigita Bakovská (tehdy Steinová).
Pro Brigitu, které se říká Gita, skončil nacismus až v polovině dubna 1945, kdy ji v Bergen-Belsenu jako patnáctiletou osvobodila britská armáda: „Chabě si pamatuji pláň, posetou mrtvolami, mezi kterými někdo sem tam seděl. Němci už utekli. Měla jsem tyfus, v Belsenu snad nebyl nikdo, kdo by jím neonemocněl. Probrala jsem se z mrákot v nějaké německé vilce, ale znám to spíš z vyprávění. Na pokoji jsem byla sama, ošetřovala mě německá sestra, docházel tam doktor, který mě chtěl adoptovat. Poslala jsem ho do háje, řekla jsem, že jsem Češka a že chci domů.“
Gita se narodila 17. února 1929 v Karlových Varech. Žila tam tehdy s otcem (byl spolumajitelem obchodu s obuví) a starší sestrou Dorou, matka rodinu opustila už dřív, po smrti Gitina malého bratra. Gita začala chodit do německé školy.
Po Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938, kdy Němci rozbili židovské obchody a vypálili synagogu, zavedl otec Doru a tehdy devítiletou Gitu s aktovkami na zádech na nádraží a poslal je k příbuzným do Příbrami. Pokračovaly do Plzně a pak dál do Prahy, kde žila Gita s otcem na Vinohradech. Dora zůstala u cizích lidí, jimž pečovala o domácnost.
V Praze navštěvovala Gita Steinová českou školu, dokud to jeden z nacistických výnosů nezakázal. Našla si kamarádku Evu Znamenáčkovou, která ji v červenci 1942 doprovodila na shromaždiště, odkud odjížděla do terezínského ghetta: „Dala jsem jí na poslední chvíli svoje hodinky na památku. A ty jediné ze všech rodinných věcí se mi také po válce vrátily.“
Otec přijel do Terezína příštím transportem, Gita se v ghettu setkala i s matkou a sestrou – bydlela však sama, v dívčím domově L410. V září 1943 ji poprvé zařadili do transportu do Osvětimi. Neodjela, protože byla nemocná, a jak se záhy ukázalo, nemoc jí i sestře Doře zachránila život: ze zářijového transportu téměř nikdo nepřežil, v noci ze 8. na 9. března 1944 byli v Osvětimi-Birkenau zavražděni všichni, kdo s ním přijeli a nezemřeli mezitím kvůli nemoci či hladu. O život přišlo během jedné noci více než 3700 lidí. (…)