V dnešním dokumentu z cyklu Příběhy 20. století vypráví Mikuláš Kroupa příběh jednoho slovenského tiskaře. Právě o něm nebo respektive na motivy jeho vzpomínkové knihy vznikl oscarový rakousko-německý film Ďáblova dílna.
Natočeno 2020. Premiéra 26. 1. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).
Lit.: Kroupa, Mikuláš: Nikdo mu nevěřil, že ho věznili v koncentračním táboře. Byl zdravý a dobře živený. In web ČRo Plus, 26. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před 75 lety dorazila vojska Rudé armády k Osvětimi. V koncentračním táboře Birkenau nalezli mezi dřevěnými baráky na kost vyzáblé vězně, především židovského původu.
Od roku 2005, kdy OSN ustanovila 27. leden Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu, připomínáme oběti nejmasovější vraždy v lidské historii, během které zahynulo okolo šesti milionů nevinných lidí, především židů.
Pamětníci, kteří vraždění přežili, dnes kvůli vysokému věku odchází. Jejich vzpomínky zaznamenávají lidé z neziskové organizace Post Bellum pro sbírku Paměť národa. Dnes obsahuje 629 svědectví přeživších nebo těch, kteří za 2. světové války zachránili židy před pronásledováním.
Příběh Adolfa Burgera se v mnoha ohledech od ostatních, co přežili koncentrační tábory, liší. Když Američané dne 5. května 1945 osvobodili tábor Ebensee, nevěřili, že Burger je vězněm. Nebyl oholen dohola jako ostatní, byl zdravý s dobrou fyzickou kondicí. A přesto měl za sebou tři roky věznění v koncentračních táborech Osvětim, Birkenau a Sachsenhausen. Podle jeho příběhu je inspirován oscarový film Ďáblova dílna.
Vyprávění Adolfa Burgera natočil v roce 2007 redaktor neziskové organizace Post Bellum Ondřej Bratinka. (…)
Adolf Burger se narodil 12. srpna 1917 ve Velké Lomnici u Popradu. Vyučil se typografem. Po vojenské službě v roce 1939 na začátku 2. světové války nastoupil do bratislavské tiskárny. Slovenský fašistický režim v čele s Jozefem Tisem začal přizpůsobovat svou politiku podle Adolfa Hitlera. Byl vydán Židovský kodex, který upravoval práva slovenských Židů po vzoru norimberských zákonů.
Za Adolfem Burgerem v té době přišli tři lidé s prosbou: „Naléhali a žádali: „Ty jsi tiskař, udělej nám křestní listy.“ Protože – kdo dostal takový křestní list, byl zachráněný, nešel na transport. Byl jsem mladý a řekl jsem: ‚Proč ne, natisknu vám to.‘ Tři roky jsem pak tiskl křestní listy,“ vypráví Burger. I když se dopodrobna víc než dvacet let po válce svým případem zabýval, nepodařilo se mu zjistit, kdo je udal. (…)