Osvobodila Koněvova vojska Prahu od nacistických vojáků – nebo jen obsadila město, kde už hlavní boje utichly? Připravil Pavel Hlavatý. Režie David Schneider.
Hovoří historik Petr Hlaváček a zazní i ukázky z deníku Michaila D. Mondiče, čte David Schneider.
Natočeno 2020. Premiéra 25. 1. 2020 (ČRo Plus, 20:33 h.; 26 min.). Repríza 9. 5. 2020 (ČRo Plus, 20:33 h.); 16. 5. 2026 (ČRo Plus, 17:33 h.).
Lit.: Hlavatý, Pavel: SMERŠ s vůní šeříků. In web ČRo Plus, 25. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na konci druhé světové války operují na našem území tajemné sovětské jednotky nazývané SMERŠ (z ruského smerť špionam – smrt špiónům).
Šlo o zvláštní oddíly vojenské kontrarozvědky, které vznikly na Stalinův tajný rozkaz. (…)
Tyto jednotky u nás zatýkaly a deportovaly do SSSR (někdy i zabíjely přímo na místě) ruské exulanty, většinou dlouholeté československé občany, kteří nijak nekolaborovali s nacisty, či proti nim dokonce bojovali. Jejich další osudy byly velmi rozličné, někteří zahynuli v Gulagu, jiní ještě na našem území či bezprostředně po příjezdu do SSSR. Byli i takoví, kteří přežili a po propuštění ze sovětského koncentračního tábora se do Československa vrátili.
Mohlo jít o důležité osobnosti první republiky (generál Sergej Vojcechovský, spisovatel Konstantin Čcheidze), ale také o osobnosti z Podkarpatské Rusi (msgr. Augustin Vološin, ten přitom nikdy ruským ani sovětským občanem nebyl).
Rok v táboře nepřítele
V pořadu – natočeném na pražských místech přímo spojených s působením jednotek SMERŠ – zazní několik příběhů známějších odvlečených osobností a dokonce jeden, kde se již zatčeného podařilo zachránit. (…)
To bylo však spíše výjimkou, protože zodpovědné československé orgány přistupovaly k tomuto porušování naší suverenity velmi liknavě, možno přímo říci bojácně, a zatčeným zpravidla nijak nepomohly.
Důležitým dokumentárním zdrojem pro působení jednotek SMERŠ na našem území je deník Michaila D. Mondiče, z let 1944-45, který se do těchto sovětských jednotek infiltroval a poté se mu zdařil útěk do americké okupační zóny v Německu.
Své deníkové zápisky z dob působení v jednotkách SMERŠ (kam se mu podařilo proniknout díky jazykovému vybavení) vydal poprvé v roce 1948 pod názvem Rok v táboře nepřítele a pod pseudonymem Nikolaj Siněvirskij (česky vyšly až v roce 2014). (…)