Vysokoškolské vzdělání posiluje hodnoty jako univerzalismus a benevolenci. Proč to v Česku tak úplně neplatí? Odpovídají Dana Hamplová ze Sociologického ústavu Akademie věd, ředitel agentury STEM Martin Buchtík a vedoucí Katedry sociologie na Masarykově univerzitě Tomáš Katrňák. Pořad připravili Tomáš Samek a Lukáš Matoška. Moderuje Tomáš Samek.
Natočeno 2020. Premiéra 25. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 59 min.).
Lit.: Matoška, Lukáš – Samek, Tomáš: Které hodnoty podporuje naše školství? In web ČRo 3 Vltava, 25. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Vysokoškolské vzdělání posiluje podle některých výzkumů orientaci na druhé lidi a hodnoty jako univerzalismus a benevolenci. Nepřímo tím podporuje společenskou soudržnost. Česká republika je v Evropě jediná, kde tomu tak není – jmenované hodnoty se u našich vysokoškoláků vyskytují méně než ve zbytku populace. Čím je to způsobeno? Odpovídají socioložka Dana Hamplová a sociologové Martin Buchtík a Tomáš Katrňák.
Kniha Na vzdělání záleží pojednává o tom, jak vzdělanostní rozdíly ovlivňují osudy lidí v české společnosti. Petra Raudenská (rozená Anýžová), jedna z autorek této kolektivní monografie, zdůrazňuje:
„O evropských zemích lze obecně prohlásit, že jsou všechny orientované především na blaho druhých osob a že rovnost a tolerance jsou jedněmi z nejpreferovanějších lidských evropských hodnot.“ To však, říká autorka, platí zejména pro západní Evropu. Pro české vysokoškoláky neplatí, že by více inklinovali „k univerzalismu nebo obecně k hodnotám orientovaným na toleranci a porozumění blízkým lidem. Naopak se zdá, že mají větší tendenci si této hodnoty cenit spíše jedinci s nižším než středoškolským vzděláním. (…) Česká vysokoškolská populace se v tomto ohledu výrazně odchyluje nejenom od západoevropského trendu, ale i od hodnotového nastavení nejbližších geografických sousedů, jako je Německo, Slovensko, Polsko či Maďarsko.“
Estonsko je taky postkomunistická země a není bohatší než Česko. Přesto ve výsledcích mezinárodních testů PISA skóruje daleko lépe. Dokonce tak, že ji BBC dává za příklad i Velké Británii jako školní systém, který podporuje soudržnost společnosti třeba tím, že školy postupně smazávají rozdíly ve výkonu dětí, které pocházejí z chudých rodin oproti dětem z rodin lépe situovaných. Je žádoucí, abychom se inspirovali takovými školními soustavami, které nereprodukují sociální rozdíly tak silně, jako to činí naše dnešní školství?
Hledat recepty je obtížné. Přesto: existují oblasti, kde by se mohlo české školství zlepšit, tak aby více napomáhalo společenské soudržnosti? A může s tím pomoct sociologie? (…)