Před padesáti lety, na přelomu let 1969 a 1970, se ve vysílání tehdejšího Československého rozhlasu naplno rozběhla normalizace. Několikrát denně se v programu objevovaly komenáře, které měly posluchače připravit na nový ostrý kurs Husákova vedení komunistické strany. Dlouhé hodiny dobové rozhlasové publicistiky si poslechl a to nejzajímavější vám už za chvíli v pořadu Archiv Plus nabídne Pavel Hlavatý.
Natočeno 2019. Premiéra 3. 1. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Ponurý podzim 1969. Zvířený prach opadává, terén se čistí, obzory se vyjasňují. In web ČRo Plus, 3. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před padesáti lety, na přelomu let 1969 a 1970, se ve vysílání tehdejšího Československého rozhlasu naplno rozběhla normalizace. Několikrát denně se v programu objevovaly komenáře, které měly posluchače připravit na nový ostrý kurs Husákova vedení komunistické strany.
Po autorsky jakoby bezradném období mezi dubnem a srpnem, kdy byla zastavena řada společenských, politických i kulturních časopisů (a v těch, které mohly dále existovat, došlo k personálním čistkám), se začíná v posledních měsících ponurého roku 1969 objevovat kvantitativně nabíhající řada řízných politických komentářů adorujících nově nastolenou husákovskou tvrdou linii.
V období září až prosinec 1969 jsme se zaměřili na politické komentáře vysílané tehdejším Československým rozhlasem. Zcela záměrně jsme pominuli dlouhou řadu článků citovaných ve vysílání z denního tisku a soustředili se plně na původní rozhlasovou tvorbu.
Z časových důvodů jsme také vypustili monotematické – a někdy i několikadílné – útoky na konkrétní osoby. Řada z nich ostatně zazněla v rozhlasových pořadech věnovaných přímo těmto osobnostem.
Z mnoha autorů jsme v abecedním pořadí vybrali následující: Jiří Ambrož, Josef Boček, Vojtěch Dolejší, doktor Gustav Hrubý, kandidát věd (to bylo ve vysílání zdůrazněno), Jan Kocík, Jaroslav Kořínek, Antonín Kostka, Karel Tesař, Martin Tůma, Jan Večeř a Jan Vojtěch. Autorská líheň byla ale výrazně větší.
V pořadu jsou ovšem příspěvky vybraných mistrů pera řazeny chronologicky, protože pak lépe vynikne houstnoucí společenská atmosféra. Jako příklad můžeme uvést komentář Jana Kocíka z 22. září, kde se autor rozčiluje, že na „odvážné“ rozhlasové komentáře nikdo nereaguje.
Z dalších příspěvků se můžeme dozvědět, proč je správné měnit názory – samozřejmě pozitivně vzhledem k aktuální linii, kdo byli hlavní viníci roku 1968, jak skvělá a nutná byla sovětská okupace (tedy v této době už pomoc) a že vedoucí úloha komunistické strany je prostě nejlepší, protože je nejlepší. (…)