Za pár dní ho čeká kvalifikace na olympiádu v Tokiu. Adam Ondra ale říká, že si ve stěně nemůže dovolit připustit rozdíl mezi světovým šampionátem a pouhým tréninkem. Jak se stará o ruce, na kterých může doslova viset jeho život? S kým z rodičů byl jako malý kluk ve skalách častěji? A na co se nejvíc těší po případné účasti na olympiádě? Zeptá se Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 26. 11. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).
Lit.: Výborná, Lucie – Škoulová, Tereza: Už jako dítě jsem byl individualista a přemýšlel, jak se v lezení zlepšit, vzpomíná Adam Ondra. In web ČRo 1 Radiožurnál, 26. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Náš nejúspěšnější lezec se připravuje na kvalifikační závod na olympiádu v Tokiu. Naprostá koncentrace není možná ani pět minut, osciluju mezi plným soustředěním a uvolněním, je důležité najít vteřinový odpočinek, říká. Pokaždé, když lezu, chci podat nejvyšší možný výkon, tím si simuluji vážnou situaci. Když se dívám do stěny, jsem fascinovaný skálou, cestou, linií samotnou. Těžší cesta mě láká víc než lehká, umožňuje mi dostat se na hranu fyzických a technických schopností. (…)