Kde se rodí sebevědomí a sebedůvěra, jak je posílit? Jak spolu vychází rodič, dospělý a dítě uvnitř nás? Proč je někdy lepší nedávat si cíle, ale jen zkoumat? Připravil Petr Bouška.
Hovoří psychoterapeutka Iveta .
Natočeno 2019. Premiéra 29. 10. 2019 (ČRo Rádio Wave, 21 min.).
Lit.: Bouška, Petr: Sebevědomí lidé mohou působit arogantně. Proč nás ti, kteří si jdou za svým, štvou a ohrožují? In web ČRo Radio Wave, 29. říjen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Lidé, kteří si věří a mají vysoké sebevědomí, nás mohou rozrušovat. Třeba se bojíme být jako oni, máme jinak nastavené hranice,“ řekla v pořadu Balanc lektorka a psychoterapeutka Iveta Hrotková. Sebevědomí je mapa nás samých, jen když ji máme podrobnou, tak se nám bude životem dobře pohybovat. Ze sebevědomí pak vychází sebedůvěra a seberealizace.
„Abych mohla důvěřovat ve své schopnosti, tak je musím znát. Vytvořila jsem si takovou posloupnost, je to sebevědomí, sebedůvěra a pak je seberealizace.“ Vědět o sobě a znát vlastní limity, schopnosti a dovednosti, i to je sebevědomí. Kdo jsem, v jakých situacích a prostředích se cítím dobře, co mi jde a co ve mně vyvolává obavy, strach, agresivitu. Nebudeme si stanovovat nerealistické cíle nebo nebudeme překvapeni a zklamáni, že nám něco nejde. Často se sebevědomí zaměňuje se sebedůvěrou, která z něj vychází.
Sebevědomí nemůže být přehnané, pak se jedná spíše o aroganci. Nízké sebevědomí se projevuje třeba neschopností odhadnout některé situace nebo strachem z nového, z výzev. Nedostatek sebedůvěry je s tím spojený. Nevěříme, že věci zvládneme, a stydíme se. Často proto, že se porovnáváme s něčím, co k nám vůbec nepatří. S klamnou představou o sobě, protože jsme se zatím málo poznali. Nebo s nějakým vzorem, který nám není vlastní, ale byl nám vtisknut okolím. (…)