Příběhy 20. století zaznamenaly případ Josefa Römera, který patří k nejotřesnějším příkladům zvůle normalizačního režimu v komunistickém Československu. Za banality jako bylo například půjčování knih na americké ambasádě, nebo odmítnutí odsouzení Charty 77 ho tehdejší justice odsoudila mimo jiné jako špiona a 13 let strávil ve vězení. Až v roce 2014 dostal od českého státu osvědčení, že se místo těžkého kriminálníka, stal bojovníkem proti totalitě. Příběh zaznamenal Adam Drda.
Natočeno 2019. Premiéra 27. 10. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.; 50 min.).
Lit.: Drda, Adam – Lucuk, Vít: Třináct let bez svobody. Za nic. Příběh údajného vyzvědače Josefa Römera. In web ČRo Plus, 27. říjen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když se 17. listopadu 1989 začala hroutit komunistická vláda a tuzemský totalitní systém, byl Josef Römer ve vězení ve Valdicích.
Dostal se tam, aniž by cokoli provedl, věznili ho téměř 13 let. Jeho případ patří k nejotřesnějším příkladům politické perzekuce v normalizačním Československu – je vysoce výmluvnou zprávou o povaze tehdejšího státního zřízení.
Josef Römer se narodil 7. října 1955 ve Zlíně (přejmenovaném v letech 1949-1990 na Gottwaldov), část dětství prožil v jižních Čechách, kam se rodiče přestěhovali za prací. Domů se vrátili v roce 1963: otec začal učit na odborném učilišti podniku Rudý říjen (dnešní Barum), matka získala zaměstnání v národním podniku Svit, odkud ji – podle synových vzpomínek – vyhodili na začátku normalizace, protože projevovala nesouhlas se sovětskou okupací. (…)