Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

20. 9. 2019

Hadry, kosti, kůže (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 13:46

Vzdáleně stojící osobnosti, které byly dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, tedy básník Vladimír Holan a herec Jan Werich, se opět setkávají v nové inscenaci Švandova divadla „Hadry, kosti, kůže“. O jejich nesnadném vztahu pojednal dramatik Pavel Jurda. S režisérem Martinem Františákem se o inscenaci bavila  a reportáž připravila Veronika Štefanová.

Natočeno 2019. Premiéra 19. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 4 min.).

Lit.:Štefanová, Veronika: Dvacet let soužití Wericha a Holana ve vile na ostrově Kampa přibližuje inscenace Hadry, kosti, kůže. In web ČRo 3 Vltava, 19. září 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vzdáleně stojící osobnosti, které byly dvacet let sousedy ve stejné vile na pražském ostrově Kampa, tedy básník Vladimír Holan a herec Jan Werich, se opět setkávají v nové inscenaci Švandova divadla „Hadry, kosti, kůže“. O jejich nesnadném vztahu pojednal dramatik Pavel Jurda.

Pozoruhodný příběh, do něhož se promítá i magie staré Prahy, zasazuje do prostředí Werichovi vily režisér Martin Františák. Do role Jana Wericha obsadil Miroslava Hanuše a do role Vladimíra Holana Luboše Veselého.

„Jan Werich a Vladimír Holan – oba se narodili a zemřeli ve stejném roce, oba měli dcery se smutným osudem, oba byli národem vyzdviženi i zavrženi. A také žili dvacet let na stejné adrese ve vile na Kampě, a to podle mě není náhoda,“ říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák.

Oba podle něj také čelili podobným životním výzvám, které před ně stavěla nesvobodná doba, očekávání národa i jejich vlastní svědomí. „Žili od sebe vzdáleni jen pár metrů na výšku, občas ale jako dva trosečníci na ostrově uprostřed Prahy,“ dodává Martin Františák.

A právě prostor, ve kterém společně žili zpřítomňuje na jevišti Studia Švandova divadla scénografka a kostýmní výtvarnice Eva Jiřikovská. Jedná se o dvoupatrovou konstrukci připomínající dva byty – Holanův i Werichův – přičemž pro oba je charakteristická šikmá podlaha, která podle Martina Františáka může také symbolicky odkazovat k tomu, že vila je lodí, která se v příběhu kymácí.

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress