Sucho působí letos problémy i chovatelům hospodářských zvířat. Chybí krmivo. Je na čase snížit počty skotu, který je extrémně náročný nejen na spotřebu vody? A jak silně se intenzivní zemědělství podepisuje na globálním oteplování? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.
Hovoří chovatel skotu Jan Chroust a analytik společnosti Glopolis Vojtěch Kotecký.
Natočeno 2019. Premiéra 14. 5. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.). Repríza 15. 5. 2019 (ČRo Plus, 1:33 h.).
Lit.: Sedláčková, Veronika – Erhart, Michael: Maso potřebujeme. Kdybychom všichni byli ekologové, tak se neuživíme, tvrdí zemědělec. In web ČRo Plus, 14. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Evropa už od poloviny května žije na ekologický dluh – její obyvatelé spotřebovávají zdroje rychleji, než je planeta stíhá obnovovat. Jednou z hlavních zátěží je intenzivní zemědělství a velkochovy hospodářských zvířat. Ve své zprávě na to upozorňuje Světový fond na ochranu přírody, omezení spotřeby masa je podle něj zásadní pro odvrácení hrozivých následků klimatické změny.
„Současná intenzivní produkce masa využívá asi 40 % světové spotřeby pšenice, kukuřice, žita a ovsa jako krmivo pro hospodářská zvířata. Tedy také 40 % půdy, herbicidů a hnojiv,“ upozorňuje analytik think tanku Glopolis Vojtěch Kotecký.
Produkce masa a mléka podle něj utvářela naši krajinu, bez ní by například nebyly louky a pastviny. „Potřebujeme zvířata chovat jinak, abychom maso a mléko, které je po tisíciletí součástí naší kultury, získávali s menší ekologickou stopou,“ vyzývá.
České zemědělství ve velkém používá dováženou jihoamerickou sóju. K jejímu vypěstování je třeba plocha jako polovina Zlínského kraje. Navíc to spotřebuje velké množství vody – jeden kilogram hovězího vyžaduje asi 15 tisíc litrů, z většiny na zavlažování plantáží. Vojtěch Kotecký
Kotecký kritizuje, že pod ekonomickým tlakem se farmy začaly specializovat – v nížinách na rostlinnou výrobu a živočišná výroba se odsunula pryč. Vymizely multifunkční farmy, které měly ornou půdu i dobytek, a organická hmota se přestala vracet do půdy.
Zároveň ale oceňuje, že zemědělství se už začíná měnit: „17 % českého skotu a 53 % masného skotu se chová v ekologickém zemědělství. Tisíce farmářů už přešly na ekologické zemědělství a spotřebitelům to nevadí,“ uvádí publicista.
Starejme se o půdu
„Kdybychom všichni byli ekologové, tak se neuživíme,“ reaguje chovatel skotu Jan Chroust s tím, že není nutné omezovat chov zvířat a spotřebu masa.
Planetu prý nějakým způsobem zatěžuje každé odvětví lidské činnosti a není kvůli tomu třeba zaměřovat se zvlášť na zemědělství. „Jako zemědělec budu ta zvířata chránit. Nemyslím si, že měla tak negativní stopu, že bychom je museli redukovat,“ dodává.
„To maso potřebujeme. Zkusme tedy vyrábět tam, kde se maso spotřebovává. Ne hned rušit chovy krav, protože to je špatná cesta,“ tvrdí s tím, že čeští zemědělci by měli být tlačeni k tomu, aby krmivo pro zvířata pěstovali sami a lépe se starali o půdu.
Český zemědělec je ekonomickou a možná i politickou situací tlačen do toho, že nemůže fungovat, pokud toto (dovážená krmiva) nepoužije. Zemědělci by asi byli schopní se přizpůsobit jiným podmínkám. Otázkou je, jestli bude spotřebitel ochotný platit za dražší potraviny. Jan Chroust
Zemědělce je podle něj třeba rozlišovat na dobré a špatné – ani intenzivně hospodařící velkochov nutně nemusí mít negativní ekologickou stopu: „Zlikvidovali jsme velké množství krav a tím pádem se zmenšila produkce organické hmoty, kterou můžeme vracet do půdy. A tam je obrovský problém, na který nemůžeme rychle reagovat.“