Plno lidí ho zná jako Tondu Blaníka. Herec Marek Daniel ale třeba skvěle ztvárnil i Václava Havla a v současnosti hraje v představení Jak zabít komika. Proč mají lidé tendenci mu při setkání tykat? Co mu dala dřevařská průmyslovka? A jak se cítí před publikem ve stand-up komedii? Zeptá se moderátorka Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 21. 3. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:05 h).
Lit.: Výborná, Lucie – Švarcová, Alžběta: Návrat Tondy Blaníka? Možná. „Chtěli jsme si od sebe odpočinout,“ říká herec Marek Daniel. In web ČRo 1 Radiožurnál, 21. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Plno lidí ho zná jako Tondu Blaníka. Herec Marek Daniel ale třeba skvěle ztvárnil i Václava Havla a v současnosti hraje v představení Ungeltu Jak zabít komika. A využívá při tom i své zkušenosti ze stand-up komedií Na stojáka. „Každá zkušenost je pro herce dobrá,“ říká Marek Daniel v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Vylézt na jeviště před diváky s komediální scénkou, to je vždycky risk. Buď to vyjde a diváci s vámi budou na stejné vlně – nebo to nevyjde.
„Přijel jsem třeba zahrát dvě scénky Na stojáka pro jednu nejmenovanou firmu, která sdružovala instalatéry. Zatímco 900 instalatérů jedlo párky a pilo pivo, já scénku ještě schválně protáhl, abych vyzkoušel, kam až můžu zajít. Z jeviště jsem ve zdraví odešel, ale paní pořadatelka se pro jistotu ptala, zda odejdu zadním vchodem, abych byl v pořádku. Tu příšernou trapnost jsem si užíval,“ usmívá se herec.
Od Tondy si na rok odpočinul
Marka Daniela dodnes lidé na ulicích poznávají jako Tondu Blaníka, známého lobbistu z komediálního internetového seriálu. „Naplnili jsme, co jsme slibovali po filmu. Že si od sebe na rok odpočineme,“ říká herec. „Teď se chystáme sejít a popovídat si, zda se nám chce pokračovat.“
On sám přitom má k Tondovi Blaníkovi ambivalentní vztah. Práce na seriálu ho sice baví, nořit se do kauz, které hýbou českou politikou a společností, už ale méně.
V současnosti si tak prý užívá měsíce, během kterých nic netočí. A místo toho se plně věnuje divadlu. „Nabídky natáčet jsem sice měl, ale i z časových důvodů jsem odmítal. A hodlám v tom pokračovat.“
„StarDance? Nic pro mě“
Ovšem čas není jediný důvod, proč si za nabídek, které přicházejí, tak pečlivě vybírá. „Doufám, že o hranici, kterou jsem si nastavil, vypovídá moje práce,“ shrnuje.
„Nechci třeba vůbec dehonestovat StarDance. Ale když jsem měl nabídku se tam dostat, představil jsem si kolečko, jak se dívají na člověka, který vypadl, pak se objímají, tleskají… a říkal jsem si: Tohle přece nemůžu dělat upřímně. Když mě lidé, kteří vypadli, vůbec nezajímají, tak mě přece nezajímají. Nechci se chovat tak, jak se normálně v životě nechovám.“