Martina Pouchlá. Dokument Ulita je věnován příběhu uherskobrodské kavárny „Ulité kafe“, která k 1. lednu 2018 ukončila svou několikaletou existenci. Klade si otázku, jaké místo má alternativní kavárna jako svébytné kulturní centrum na malém městě, zda má šanci obstát vedle oficiální kultury? Jaké třecí plochy nakonec způsobily, že kavárník Karel Gregor svůj podnik zavřel? Mělo jeho několikaleté snažení smysl? Dramaturgie Ivan Studený. Zvuk Jonáš Rosůlek.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 1. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 2. 2. 2019 (ČRo Plus, 15:34 h.); 1. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Pozn.: Dokument vznikal v rámci mezinárodního mentoringového programu Ã…ke Blomström Award. Mentorkou byla polská reportérka Monika Hemperek.
Pozn. 2: Vítěz Ã…ke Blomström Award’ training 2018-2019.
Lit.: Pouchlá, Martina – Studený, Ivan: Ulita. Rozhlasový dokument o konci alternativní kavárny na maloměstě. In web ČRo Plus, 30. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Kdyby Bůh chodil na kafe, tak chodí do Ulity,“ píše v hodnocení kavárny Ulité Kafé na Facebooku uživatel Delikt Bojkovský. Nové recenze nepřibývají. Kavárna je od 1. ledna 2018 zavřená.
Spolu s kavárnou zmizelo jediné místo, které mě táhlo domů do rodného Uherského Brodu. Scházeli se v ní místní gympláci, nevyléčitelní bohémové i navrátilci, co ze slováckého sedmnáctitisícového města odešli za studiem nebo prací a tu a tam se vraceli za rodinou.
Intelektuál z metropole přichází dělat kafe na maloměsto
Podobně se sem vrátil z Brna i Karel Gregor. V roce 2010 si splnil přání vytvořit kavárnu podle svých představ. Zval do ní místní básníky, spisovatele, malíře, hudebníky i cestovatele, aby si zapřednášeli, zahráli, přečetli něco ze své tvorby. Teď jsou ale všechny knížky, které plnily tamní police, rozprodané, obrazy sundané a na kávovar se práší ve sklepě.
„Od začátku jsme naráželi na limity maloměsta, že si tady lidé spoustu věcí neumí představit. Po páté hodině je město vymetené. Lidé tu raději než u kávy nebo vína sedí u piva. Jediné, co je vyburcuje, jsou koncerty socialistických hvězd, jako je Petr Kotvald,“ vysvětloval mi Karel ještě v posledních dnech, kdy měla kavárna otevřeno. Přesto kolem sebe kavárna vybudovala komunitu štamgastů, kteří se do ní sjížděli z celého okolí.
Že se schyluje ke konci bohémského podniku, jsem se dozvěděla v létě. V Uherském Brodě vyvolalo dusno rozhodnutí radnice o přesunutí letního kina, které se na prostranství u kavárny konalo. V lokálních médiích se strhla přestřelka, lidé podepisovali petice za záchranu „letňáku u Ulity“, sociálními sítěmi létala obvinění z politicky motivovaných naschválů radnice na utišení názorových oponentů.
„Už necítíme podporu města, nesouhlasíme s tím, jaké kroky dělá na poli kultury, už v něm nechceme pokračovat dál,“ deklaroval Karel. „Pro kulturu v Uherském Brodě to bude obrovská ztráta, Ulitu těžko něco nahradí,“ tvrdili mi v té době svorně lidé, které jsem v kavárně potkávala.
Espresso lungo versus klobásy
Uherský Brod je přitom centrem Bílých Karpat, město, které se chlubí tím, že se v něm narodil Jan Amos Komenský. Má kino, dům kultury, knihovnu, spoustu hospod, pravidelné koncerty známých jmen populární hudby a přehlídky folklórních tanečních souborů a muzik na náměstí, spolky udržující slováckou folklórní tradici i finanční program pro nejrůznější akce. Proč by se tedy ve městě, kde se daří mainstreamu i tradici, nemohla udržet také alternativa?
Jakmile jsem vykročila ven z domku z kotovic, našla jsem teenagery, kteří o kavárně nikdy neslyšeli, spokojené fanoušky country, dechovky nebo dobrého piva, lidi, kteří se rádi nechávají okouzlit dětmi v kroji.
Rozhodla jsem se hlouběji prozkoumat ideje různých obyvatel ohledně toho, jaká kultura by se měla na malém městě provozovat, do jakých akcí by měla radnice investovat své prostředky a jakým způsobem by měla obyvatele v jejich snažení město probouzet podporovat. Nenese náhodou konflikt uherskobrodského kavárníka s radnicí obecnější zprávu o stavu (nejen) tamní společnosti?