Před třiceti lety, 7. ledna 1989, zemřel japonský císař Hirohito – 125. panovník nejdéle vládnoucí dynastie na světě. Měl za sebou více než šedesát let vlády, během které se Japonsko stalo aktérem událostí druhé světové války i první zemí, na kterou dopadly atomové bomby. Právě podíl císaře Hirohita na vstupu Japonska do války zhodnotí v pořadu Portréty historik Jan Adamec. Připravil David Hertl.
Natočeno 2018 (?). Premiéra 3. 1. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 6. 1. 2019 (ČRo Plus, 13:34 h.); 30. 7. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.); 7. 8. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Hertl, David: Císař Hirohito. Bál se amerických atomových zbraní, nebo Sovětů? In web ČRo Plus, 3. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Celkem 88 let života, z toho 62 let na trůně. Tak by se dal shrnout život jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků na světě, japonského císaře Hirohita (1901-1989).
Zažil proměnu Japonska v asijskou supervelmoc, druhou světovou válku a její tragické zakončení v podobě svržení atomových bomb na japonská města, obnovu země a především proměnu vlastního postavení ve společnosti.
Válečný zlom
Hirohito byl nejen prvním členem japonské císařské rodiny, který odcestoval do Evropy, ale po konci druhé světové války i prvním japonským císařem, který se zřekl božského původu. Válka vůbec znamenala v jeho životě zlom.
Historikové se přou, nakolik císař stál stranou a o válečných operacích byl jen informován svými generály – nebo nakolik válečné operace aktivně ovlivňoval. Minimálně přípravy útoku na americkou vojenskou základnu Pearl Harbor sledoval velmi pozorně. Americký historik Herbert Bix je přesvědčený, že Hirohito „…byl mimořádně aktivní, intervencionalistický a dynamický císař, který trval na tom, že bude mít své slovo při formování státní politiky.“
Udržoval si přehled o vojenské a diplomatické situaci v Asii a hrál aktivní roli před začátkem druhé světové války při vyostření japonské strategie s tím, jak se lokální konflikt šířil z Číny do rozsáhlých prostor Pacifiku.
Císař souzen nebyl
Mýtus o císaři žijícím odtrženě od reality se zrodil až po válce s pomocí Američanů. V Asii se sice konal soud s válečnými zločinci, podobný tomu v německém Norimberku, císař Hirohito ale před tribunál postaven nebyl.
„Američané kalkulovali s tím, že je lepší mít zlomeného císaře než chaosem zachvácené a zlomené Japonsko. Soudy pod americkým vedením připsaly vinu japonským politickým a vojenským špičkám, zatímco monarchii nechaly na pokoji. Šlo o stabilizaci země,“ říká historik Jan Adamec, který o životě císaře Hirohita mluví v pořadu Portréty.
Zmíní se i o nejnovějších výsledcích historických bádání, podle nichž na kapitulaci Japonska v srpnu 1945 neměly vliv ani tak ničivé následky atomového bombardování (řada japonských měst byla už natolik zasažena konvenčními bombardováním, že atomové bomby byly jen mnohonásobným a kvalitativně odlišným pokračováním toho, co Japonci znali), jako spíše obavy ze vstupu Sovětského svazu do války v Asii, z možné okupace Japonska Rudou armádou, pádu císařství a socializace země.