Zahradní a krajinářská architektka Jana Pyšková je hostem Osobnosti Plus. Nemá ráda trávníky. Ale i bez nich dokáže zašlým místům vrátit svěžest a krásu. Pracuje v Čechách, ale také třeba na Zanzibaru. Upraví kus pobřeží, osází terasu, navrhne veřejný prostor. Zaměřuje se také na dešťové zahrady a udržitelnost i udržovatelnost. Špička ve svém oboru. Moderuje Lucie Vopálenská.
Natočeno 2018. Premiéra 31. 10. 2018 (ČRo Plus, 10:34 h).
Lit.: Chvátalová, Kateřina – Vopálenská, Lucie: Nejkrásnější na mé práci je, že po mě zůstává, říká Jana Pyšková. In web ČRo Plus, 31. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Moderní, zkrocená divočina je styl, který se blíží prériím, loukám a stepím. Ale je to i důležité kvůli klimatickým změnám. Je málo takových partií, které využívají různé skupiny travin a květin, které jsou zvyklé na různé stresové situace a vydrží i nepříjemné klimatické extrémy, tedy především sucho,“ říká zahradní architektka Jana Pyšková, host středeční Osobnosti Plus.
Krajinářská architektka a členka České komory architektů Jana Pyšková vystudovala zahradnictví v Lednici na Moravě, obor je součástí Mendelovy univerzity v Brně. Řadu let pracuje samostatně i v týmech na projektech privátní i veřejné zeleně. Mezi ně patří například areál soukromé jezecké akademie nebo dvakrát oceněná Zahrada Sněženka ve Zbraslavi.
Profese architektky je ve specifické situaci, protože její dílo není tím, co by si mohlo prolédnout větší množství obdivovatelů. Jak říká, má dvojí zkušenost.
„Mám klienta, který byl veřejně známou osobností, a tak mu lidé v neděli opravdu viseli na plotě a koukali do zahrady. Nedostatek ohleduplnosti k soukromí je pak velkým problémem. Na druhou stranu mám zase klienty, kteří bez obav pouštějí lidi do své zahrady a nevadí jim to. Dokonce jsou ochotni pozvat dál i někoho cizího, kdo jim kouká přes plot,“ říká a dodává, že skutečnost, že se svou prací nemůže pochlubit před veřejností, jí nevadí.
„Neřekla bych, že mě to mrzí. Spíš nemůžeme obohatit tou krásou, která vznikla společným dílem, i ostatní. Myslím si totiž, že dobrý příklad opravdu táhne. Je mně líto, že to není možné, ale musím to respektovat. Řada klientů dovolí publikovat alespoň obrázky,“ uvádí.
Čtvrtý rozměr
Na architektce je s každým jejím slovem vidět, že má ke své profesi dlouholetý citový vztah. „Nejkrásnější na mé práci je, že po nás zůstává. Vidíme něco, co roste, a vidíme dopředu. Umíme si představit, jak bude za padesát let vypadat budoucnost, kterou jsme vytvořili teď.“
Narozdíl od architektů máme čtvrtý rozměr. Tím je čas. Jana Pyšková
S tímto postřehem srovnává zahradní architekturu se stavitelstvím. „Na rozdíl od architektů máme čtvrtý rozměr. A to je čas. Pak máme také velkou okolnost, tou je nepředvídatelnost. I když všechno dobře vymyslíme, perfektně vybereme rostliny a připravíme biotechnická opatření, tak se může stát, že se rostlině na vybraném místě nelíbí. Tvoříme hodně virtuální realitu,“ uzavírá téma.