Českoslovenští sexuologové už v padesátých letech minulého století zkoumali, jak ženy vnímají rozkoš. Pomohly tehdejší výzkumy ženám a mužům za socialismu? Pokud ano, jak a v čem? Byl partnerský a rodinný život v totalitním Československu modernější, než bychom čekali? Socioložka Kateřina Lišková z Masarykovy univerzity zmapovala historii sexuálního osvobození ve východní Evropě. Moderuje Jan Bumba.
Natočeno 2018. Premiéra 30. 7. 2018 (ČRo Plus, 11:34 h.).
Lit.: Erhart, Michael – Bumba, Jan: Výzkum orgasmu i odtrestnění homosexuality. Československo bylo progresivní zemí, říká socioložka. In web ČRo Plus, 30. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Českoslovenští sexuologové už v padesátých letech minulého století zkoumali, jak ženy vnímají rozkoš. Jejich výzkum byl ojedinělý nejen ve východním bloku, ale i na Západě.
„Sexuální osvobození u nás vypadalo jinak než na Západě. V mnoha ohledech bylo dříve a troufám si říci, že i radikálnější,“ říká socioložka Kateřina Lišková z Masarykovy univerzity.
Podle ní s nástupem komunistů k moci došlo ke zrovnoprávnění žen, zákoníky z 50. let narovnávaly jejich pozici v manželství, při studiu nebo v zaměstnání. Naopak na Západě ženy tato práva neměly až do konce 70. let.
„Nezpochybňuji, že nebyla svoboda projevu nebo shromažďování. Ale doba, která lidi znesvobodňuje, jim zároveň dává svobody v jiných oblastech. A právě brzké narovnání práv mužů a žen je toho ukázkou,“ upozorňuje.
Výzkum orgasmu
Sexuologický ústav vznikl už ve 20. letech minulého století a na rozdíl od různých psychologických a sociologických institucí mohl fungovat nepřetržitě, protože šlo o lékařské zařízení.
„V roce 1952 sexuologové podnikli první velký výzkum ženského orgasmu, což byla věc nevídaná. Dovedla je k tomu otázka ženské neplodnosti, gynekologové se totiž rozpakovali nad množstvím pacientek, které nevykazovaly psychosomatické problémy, ale přesto se jim nedařilo otěhotnět,“ popisuje Lišková.
Naši sexuologové zjistili, že jen rovné postavení v manželství může ženám zaručit dobrý sex, který vnímali jako velmi důležitý pro manželství. Kateřina Lišková
Prostřednictvím rozhovorů se ženami zjistili, co mají společné – že nežijí v láskyplném svazku. „Jejich muži jim nepomáhali s výchovou dětí a péčí o domácnost. Rovná participace mezi manželi byla viděna jako nutný předpoklad k tomu, aby si žena užívala sex,“ dodává.
To byl podle Liškové jeden z důvodů pro úpravy zákonů. „Během 60. let se debatovala změna politiky mateřství tak, aby ženy chtěly mít víc dětí a zvládaly péči o ně s menším stresem. Šlo o zavedení přídavků na děti a novomanželských půjček,“ připomíná.
Nevyléčitelná homosexualita
Sexuologové se zabývali nejen sexualitou normální, ale i tou z hlediska tehdejších zákonů nenormální. Šlo například o výzkum mužské homosexuality v letech 1950-58, tedy dříve než na Západě.
„Přišli na to, že homosexuály není možné jakýmkoli způsobem předělat nebo vyléčit. Chápali je jako lidi se sexuální variací, která nesmí být trestná. Sexuologové lobbovali u státních orgánů, aby byla dekriminalizována, což se stalo v roce 1961,“ uvádí Lišková.