Hostem je Amar Ibrahim, instruktor kurzů přežití. Vzpomínáte si ještě z táborů na KPZ? Byla tak dobrá, jak jsme si mysleli? Jak dlouho přežije člověk v přírodě s minimem prostředků? A jaký hmyz v nouzi jíst a jaký vynechat? A je tahle hra v moderním Česku vlastně na něco dobrá? Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2018. Premiéra 13. 7. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:05 h).
Lit.: Švarcová, Alžběta – Výborná, Lucie: Žena to ještě nikdy nevzdala, chlapi ano, říká zkušený instruktor kurzů přežití. In web ČRo 1 Radiožurnál, 13. červenec 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: „Co nemáš, nepotřebuješ. A co potřebuješ, to má někdo jiný.“ I to v rozhovoru s Lucií Výbornou říká Amar Ibrahim, zkušený instruktor kurzů přežití. „Když dorazíte, sebereme vám mobilní telefon i cigarety. Moraváci někdy přijedou dokonce i s lahvinkou.“
Představte si, že se zničehonic ocitnete na opuštěném ostrově. Přežili byste? Pokud jste absolvovali některý z kurzů přežití, vaše šance se razantně zvyšují. A pokud ne, možná je načase zjistit si o nich něco víc.
Jak to probíhá? Přijedete, s sebou batoh, spacák, nůž a nádobu na vodu. „Dostanete ještě křesadlo na krk a stravu na první den. Pak s vámi jdeme a učíme vás, jak přežít,“ popisuje instruktor.
Krabičku poslední záchrany by si měl každý vybavit podle sebe – měla by obsahovat základy jako křesadlo, nožík, zrcátko. Může tam být struna na řezání nebo vlasec na chytání ryb. Amar Ibrahim
A že je co se učit. Pokud jste si například mysleli, že najít v přírodě pitnou vodu není nic složitého, mýlíte se. „Příroda je dnes tak znečištěná, že pokud vodu nepřefiltrujete, hrozí vám nejrůznější průjmové onemocnění a podobně. Mimochodem, můžete se napít i z mechu, pokud z něj vodu vyždímete.“
Osm až dvanáct lidí
„V současnosti spoléháme na to, že se všude napijeme a na každém rohu si koupíme jídlo. Nevážíme si jídla a pitné vody. Kdybyste v Africe řekli, že si splachujete pitnou vodu, nevěřili by vám.“
Jeho klienti na kurzech přežití narážejí na nejrůznější překážky. Některé trápí ztráta pohodlí, jiní trpí silným návykem na cukr. „V jednom kurzu máme od osmi do dvanácti lidí, většinou tam bývá i jedna žena. Žena nám ještě nikdy nevzdala, chlap ano. Díky ženě spolu taky skupina líp spolupracuje.“