V den pražského koncertu legendárních Rolling Stones vám představíme zapomenutou pražskou bigbítovou kapelu spojenou se čtvrtí Břevnov. Začínala ve zlatých šedesátých letech minulého století, její vznik inspirovala mimo jiné právě muzika Rolling Stones, ale také Rádio Luxemburg. Jmenovala se The Undertakers , tedy funebráci, a založil jí Jiří Odvárka. Také do jejího osudu ale zasáhla okupace v srpnu 1968. Připravil Jan Sedmidubský.
Natočeno 2018. Premiéra 4. 7. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 14. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 20. 2. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.); 5. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 7. 4. 2020 (ČRo Plus, 21:05 h.).
Lit.: Sedmidubský, Jan: Funebráci z Břevnova. Dokument o zániku a vzkříšení bigbítu v jedné pražské čtvrti. In web ČRo Plus, 4. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na začátku dnešního příběhu je následující situace – členové kapely The Undertakers zkoušeli v prostorách smíchovského pivovaru. Bylo 20. srpna 1968 večer. Moc jim to nešlo, takže se odebrali k degustaci piva a nakonec v povznesené náladě odjížděli tramvají domů do Břevnova. Bylo 20. srpna 1968. Shodou okolností byla tato zkouška poslední v historii kapely.
Nespi, jsou tu Rusové!
Málokomu se v životě podaří zaspat příjezd okupačních vojsk, zvlášť když mu přímo nad hlavou létají invazní letadla. Jiřímu Odvárkovi se to podařilo. Byl doma sám, maminka byla toho času na dovolené v Jugoslávii, a ráno 21. srpna ho musel nakonec vzbudit kamarád, který pracoval na ruzyňském letišti jako technik, a kterého – poměrně logicky – toho rána už nepustili do práce.
Spolu se potom vydali do pražských ulic a Jiří při tom absolvoval i třeskutou rozpravu se sovětským velitelem v útrobách obrněného transportéru. Jak po letech Jiří vzpomíná: bylo to jak filmový týdeník z roku 1945, jenomže ho šokovalo, že je to všechno v barvě.
Dětství v Břevnově a „Laxík“
Rodina Odvárkových žije v Břevnově už od dob první republiky a ty, kdo tuto pražskou čtvrť trochu znají, nemusím asi přesvědčovat, že jsou v tomto směru šťastnými lidmi. V dobách, kdy dům v zastrčené břevnovské ulici postavil Jiřího dědeček – bankovní prokurista, to ovšem byla čtvrť téměř za městem.
Břevnovskou historii a atmosféru Jiří poznával od dětství. Narodil se těsně po komunistickém převratu v roce 1948 a v břevnovské vilce strávil vlastně celý život. Do celkem klidných poúnorových let, po okraj naplněných Jiřího školními alotrii a průšvihy, vtrhlo navíc někdy počátkem 60. let Radio Luxembourg, a také magnetofon Sonet Duo, který Jirka celé dni i noci ponechával v pohotovostním režimu, s nahrávacím tlačítkem připraveným k akci.
Stínem těchto „zlatých šedesátých“ pak byla nečekaná a předčasná smrt tatínka, kterého, jak je Jiří dodnes přesvědčen, prostě utrápily poměry až k nevyhnutelnému infarktu, a také odchod staršího bratra na vojnu. Ze čtyřčlenné rodiny tak najednou zůstali jen dva – Jiří s maminkou.
The Undertakers
O to víc se vrhl na muziku. Historie první břevnovské bigbítové skupiny (inspirace rčením „hrajou jako funebráci“ byla zjevně příliš silná, než aby odolali) je krátká a hutná. Hráli výhradně převzatou hudbu, často oposlouchanou právě z Radia Luxembourg, a v té době ovšem netušili, že už v Anglii skupina tohoto jména existuje.
Od roku 1964 do roku 1968 odehráli stovky koncertů, ovšem s výjimkou jednoho krátkého zájezdu do Krakova skupina nikdy nekoncertovala ani mimo Československo, ani mimo Prahu, a jen výjimečně se vydala mimo šestý pražský obvod.
Vysvětlení poskytuje Jiří dost lapidární – koncertů byl dostatek a dobře placených, hráli i třikrát týdně, do toho už někteří členové začali postupně chodit do práce a pro něj jako hlavního organizátora bylo čím dál těžší skupinu udržet pohromadě. Srpen 1968 pak v tomto směru znamenal jasný předěl, po kterém se skupina už nesešla.
Kuriózní je, že ze šedesátých let neexistuje jediná nahrávka skupiny. V té době kluci prostě nepovažovali za potřebné sami sebe nahrávat. A pro budoucno budiž také zaznamenáno, že tři zakládající členové The Plastic People of the Universe (včetně Mejly Hlavsy) původně nějakou dobu hrálo v různých sestavách kapely The Undertakers.
„Vrátil jsem se do jiného města“
Jsme o tři roky později – v roce 1971 se Jiří Odvárka vrátil z vojny a všechno bylo jinak. Došlo k rotaci kádrů jak na vedoucích místech „ve straně a společnosti“, tak v břevnovských hospodách. Návrat do časů bigbítové nevinnosti už nebyl dost dobře možný, Dubčeka v čele státostrany nahradil Husák, lidé se stáhli do soukromí a při pohledu na repertoár divadel a kin se člověk většinou rozhodl těmto zařízením vyhnout.
Kdybyste Jiřího potkali v sedmdesátých letech, našli byste ho jako uměřeného otce rodiny, bezpartijního pracovníka podniku Kovoslužba, člověka, který o vládnoucím režimu nemá valné mínění, ale do undergroundu nebo otevřeného odporu má daleko. Paradoxně v té době vybíjel kancelářský přetlak chozením do národopisného Vycpálkova kroužku, ale to už je jiná kapitola.
Návrat po padesáti letech
Po roce 1989 už nastala zcela jiná éra – Jiří se stal ředitelem bankovní pobočky, svá poslední profesní léta strávil jako odborník na IT ve velké softwarové firmě, a také se začal vracet ke svým koníčkům. Po padesátce v sobě objevil spisovatelský talent – většina z jeho šesti knih je aspoň částečně autobiografická a z jedné z nich, věnované Mejlovi Hlavsovi, se také v dokumentu hojně cituje.
K psaní pak v roce 2014 přibyla pravidelná vystoupení obnovených Undertakers – kapela se totiž po padesáti letech (!) vrátila do břevnovských sálů a dodnes každou první sobotu v měsíci koncertuje pro přátele i náhodné diváky. Nutno říct, že i po těch letech je to zážitek. V jejich podání můžete dodnes slyšet dobové skvosty od Rolling Stones, Beatles, The Who, Yardbirds a mnoha dalších převážně britských skupin 60. let.
Co na tom, že ruce už bolí a rytmika už není tak živá, jako bývala. Nic není ztraceno, pokud máte chuť se sebou něco dělat a dělat radost sobě i lidem okolo.