Rozhlasové vzpomínání kunsthistoričky, kurátorky brooklynského muzea výtvarného umění v New Yorku, pravnučky TGM. Připravila Vladimíra Bezdíčková.
Natočeno 2018. Premiéra 7. – 11. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok. Repríza 8. – 12. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0.00 hodin); 23. – 27. 10. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: S noblesou, s radostí, se zaujetím. Osudy Charlotty Kotíkové – newyorské kurátorky a pravnučky TGM. In web ČRo 3 Vltava, 11. květen 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „Ke vzpomínkám mám komplikovaný vztah, nejsem k nim tak moc vázaná. Mě zajímá budoucnost, něco, co jsem ještě nezažila, neviděla. Minulost už je uzavřená kapitola. Ale zkusíme to…,“ říká na začátku svého vyprávění Charlotta Kotíková, kunsthistorička, kurátorka brooklynského muzea výtvarného umění v New Yorku a pravnučka TGM.
V úvodu svého rozhlasového vzpomínání si Charlotta Kotíková vybavuje jednotlivé střípky z konce války – světlo, koně na Kampě, vítání vojáků vlaječkami. Daleko jasněji má dětství spojené se zahradou v Rybné nad Zdobnicí, kde část roku žila a hospodařila se svou babičkou Mílou Masarykovou-Slavíčkovou, jednou ze zásadních osobností svého života. Městský život má naopak spojený s Prahou a také s procházkami hlavním městem, na které ji coby už asi čtyřletou brával o víkendech tatínek dr. Emanuel Poche a neúnavně ji – coby znalec barokní Prahy – vyprávěl o jednotlivých architektonických památkách.
Po maturitě přemýšlela, co dál. V širokém příbuzenstvu byla řada umělců – malíři, hudebníci, filmař (např. Eva, Jiří, Jan Slavíčkovi, Ivan a Mikuláš Medkové, Eva Medková, maminka Herberta Masaryková – klavíristka), takže po krátkém váhání se Charlotta zaměřila na dějiny umění. Studovat ale kvůli původu nemohla, na čas zakotvila v Židovském muzeu v Praze, kde zpracovávala kresby dětí z Terezína, poté po třech letech přešla do Národní galerie do sbírky orientálních kultur a začala navštěvovat kurs dějin umění v rámci večerního studia na UK v Praze. V červnu 1968 graduovala, v srpnu přišli Rusové… (…)