53. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, kteréovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuk Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.
Účinkují Marika Procházková, Marek Lambora, Jakub Folvarčný, Gustav Hašek, Svatopluk Schuller, Lukáš Král, Petr Buchta, Jan Teplý II. Hostem je literární a výtvarný historik Radim Kopáč.
Natočeno 2018. Premiéra 4. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 18. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 15. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana – Luptáková, Věra: Mělo se na ni zapomenout… Osudové ženy: Toyen. In web ČRo 2 Praha, 4. 5. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Život Marie Černínové Toyen je zahalený tajemstvím. Na základce měla z výtvarné výchovy dvojku, dnes se její obrazy prodávají za desítky milionů.
O nejvýraznější představitelce československého meziválečného umění Marii Čermínové (1902-1980) toho mnoho nevíme. Nedávala žádné rozhovory, nenapsala žádné texty nebo vzpomínky. Říkávala, že nemá ani žádnou rodinu. Pseudonym, který jí vymyslel Jaroslav Seifert, si nechala zapsat do dokladů a používala ho i na úřadech.
Jako muž
S pseudonymem se najednou mohla změnit i její minulost. Rodina nebo práce v továrně na mýdlo jako by neexistovala. Oblékala se jako muž, mluvila o sobě v mužském rodě. Mužům se tak líbila, jí víc přitahovaly ženy. Netradiční umělkyně každým coulem. Její umělecká tvorba je propojena s další bohémskou osobností – s Jindřichem Štyrským.
Se Štýrským spolupracovala řadu let. Oba byli ovlivněni tehdejšími dobovými uměleckými směry. Oba taky byli členy proslulého Devětsilu. Přátelili se se Seifertem nebo Vítězslavem Nezvalem. Štýrský ale v březnu 1942 zemřel. A Toyen se po válce stala symbolem tvůrčí svobody.
Mělo se na ni zapomenout…
Zatímco její přátelé se z kaváren přesunuli na schůze, Toyen v březnu 1947 odjela do Paříže. Do centra umění, kam jezdívala už v předválečném období. Rázem tak patřila do světa surrealistů, jakými byli André Breton, Max Ernst či Salvátor Dalí. A po únoru 1948 už neměla žádný důvod k návratu do vlasti.
Zemřela v Paříži 9. listopadu 1980. U nás se na ni mělo zapomenout. O to častěji o ní slyšíme dnes. Její obrazy se prodávají za závratné ceny a jeden z nich už patří k českým aukčním rekordům.