Hostem pátečního ArtCafé bude spisovatelka Petra Hůlová. Představí svoji poslední knihu Stručné dějiny Hnutí, kroniku fiktivního hnutí žen za převýchovu mužů. Moderuje Tomáš Pivoda, hudbu vybírá a komentuje Pavel Zelinka.
Natočeno 2018. Premiéra 4. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Lit.: Pivoda, Tomáš: Muži i ženy by se nad sebou měli zamyslet, říká Petra Hůlová. In web ČRo 3 Vltava, 14. květen 2018 (článek). – Cit.:
V ArtCafé jsme listovali devátou prózou české spisovatelky, novelou Stručné dějiny Hnutí, kterou právě vydalo nakladatelství Torst.
Pečovatelka – bachařka v jednom z ústavů tzv. Hnutí, které vzniklo v neurčité blízké budoucnosti jako „reakce na pohled na ženy, který u žen akcentuje více zevnějšek než u mužů,“ je vypravěčkou čerstvé knihy Petry Hůlové. Hnutí vyzdvihuje oproti vzhledu, mládí a sex-appealu vnitřní hodnotu ženy, její duchovní stránku a charakter. Autorka ale Hnutí ve své knize nepovažuje primárně za protimužské tažení. V jejím dystopickém světě existují také tzv. komunitní centra, což jsou pro změnu převýchovné instituce pro ženy, protože „ženy je také potřeba naučit nelpět na své zevnějšku stejně jako tomu, aby nebyly přitahovány k mužům na základě pofidérních věcí jako postavení a peníze.“
Maminko, proč je ta paní nahatá?
I v realitě podle Petry Hůlové přetrvává důraz na zevnějšek žen, což spolu s obecným požadavkem na angažovanost žen ve veřejném životě vytváří mnohdy těžko řešitelný rozpor. „Obnažené ženské tělo prodává v reklamě cokoli od jogurtů přes pneumatiky po pomazánky,“ což v knize podle autorky vyvažují vtipné pasáže o billboardech využívajících nahotu zase mužského těla. Jedním z podnětů k napsání její prózy byla mimo jiné i reálná situace, kdy byla spisovatelka na ulici před podobným reklamním poutačem konfrontována otázkou své dcery na důvod nahoty slečny na poutači a nevěděla, jak na to odpovědět. „Mě tato situace nějak šíleně irituje, kdyby to tak nebylo, tak bych tuhle knihu nezačala psát,“ dodává.
K letošnímu udílení cen Magnesia Litera se Petra Hůlová v kritickém sloupku na serveru Iliteratura.cz vyjádřila v tom smyslu, že se naše situace v literární oblasti vyvíjí směrem, kdy by se mužské psaní brzy mohlo stát jen kořením nebo ozdobou literatury, jako tomu bylo v minulosti s literaturou ženskou. Nejde pouze o fakt, že v současné době je více prozaiček než prozaiků, ale o to, že když někdo tímto způsobem literaturu pojímá, nebere obě skupiny jako rovnocenné. Skandál kolem Nobelovy ceny za literaturu, který vyústil až v oznámení o jejím neudělení v roce 2018, považuje za vyústění toho, k čemu se v poslední době už dlouho schylovalo a co našlo svůj výraz v kampani MeToo. „Svoji knížku jsem napsala ještě před touto kampaní, ale není to určitě náhoda, protože něco takového viselo ve vzduchu a tímto genderovým směrem byla obrácená obecná ocitlivost a pozornost.“
Ideál vítězí
Poté, co páry vyjdou na z léčebné, převýchovné instituce, by měla vzájemná přitažlivost fungovat na základě porozumění. Poselství knížky podle ní nespočívá v tom, že každý hezký ideál, který se dotáhne do důsledků, končí totalitou. „Já věřím, že idealismus má smysl. Na začátku každé změny je právě ideál. V dnešním světě patří větší moc obecně mužům a emancipačnímu hnutí jde o zvýšení podílu moci žen. Já se ale ptám, jestli někdy v dějinách někdo někomu svou moc postoupil dobrovolně, jestli je vůbec možné, aby se něco takového uskutečnilo bez faktického nebo symbolického násilí. To mě zajímá.“
Celý záznam pořadu včetně hudby, kterou vybral Pavel Zelinka, si můžete poslechnout zde.