Člen činohry Národního divadla David Matásek vysvětlí, jak se na jevišti zklidňují neposední dětští kolegové. Také se dozvíme, jak jeho názor na divadlo formovala osobnost táty, vynikajícího scénografa, v jakém světě se ocitá při načítání audioknih, čím si ho podmanila jízda na skútr a jaký typ výchovy vyznává coby čtyřnásobný otec. Ptát se bude Jitka Novotná.
Natočeno 2018. Premiéra 26. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
Lit.: Novotná, Jitka – Horálková, Elena: Jsem plachej a se sebeprezentací Davida Matáska mám problém, říká Kendy. In web ČRo 2 Praha, 26. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Život a práce přináší spoustu nových impulsů. Proto jsem rád, že dělám to, co dělám, protože v divadle nemůžete chytnout rutinu,“ je přesvědčený David Matásek.
Role v Básnících ho poznamenala na celý život. Dodnes tak platí za suveréna, i když takový prý vůbec není. Otec-scénograf ho totiž prý vycepoval, že divadlo je týmová práce, kde se nediskutuje.
„Nemám rád to, čemu se říká herecké koncerty. Když některý herec exceluje. To nepovažuju za dobrý divadlo. Dobrý divadlo je kolektivní práce. Výsledek musí mít nějaký tvar a všichni jsou mu podřízení. Ať je to svícení, hudba nebo scénografie, všechno by to mělo fungovat dohromady,“ myslí si David Matásek.
Ostychu jsem se ale nezbavil dodnes
Vhled do divadelní práce mu zprostředkoval už v mládí jeho otec scénograf. „V tomhle směru jsem vycepovanej. Nestává se, že bych diskutoval s výtvarníky či kostyméry. Vím, že každý má svojí ambici, kterou chce prezentovat přes svoji práci. Já si taky hájím svoje. Ale myslím, že jsem v tomhle docela pokornej herec.“
Vycepovala ho i konzervatoř. „Ostychu jsem se ale nezbavil dodnes. Se sebeprezentací Davida Matáska mám docela problém. Nemám problém dělat cokoli jako postava, ale jsem docela plachej.“ Nálepku suveréna a frajera získal přes role, jako byl třeba Kendy v Básnicích. Nezlobí ho to. „Je to danost. Tak to prostě je.“
Útěky a návraty
Když v 90. letech získal angažmá v ND, byl to pro něj prý šok. A vykolejení. „Práce tam bylo daleko víc a přišel jsem o díl svobody. Nervozita a stres byly daleko větší.“ Po čtyřech letech odešel na sedm sezón do Divadla Komedie. Do Národního se vrátil, když se šéfem tamní činohry stal Michal Dočekal.
„Byl pro mě zárukou, že se budeme ubírat dobrým směrem, což se mi potvrdilo.“ Padl si do noty i se současným šéfem. „S Danem Špinarem se nám otvírají nové obzory. Pro mě je důležité, že přicházejí nové impulzy s každou inscenací. Nedovolí to člověku zakrnět.“
Teď tam hraje v inscenaci Nová Atlantida s Taťjanou Medveckou a Vladimírem Javorským. „Je to trochu jiná věc, než na jakou jsme jako činoherci zvyklí. Je to výsostně souborová věc, kdy musíme být celou tu hodinu a půl na sebe napojeni,“ popisuje.
Kromě hlasu nemáte nic
Za práci, která ho posunuje dopředu, považuje David Matásek i audioknihy. „Je to určitá profesní odbočka, u které musíte být stoprocentně soustředěný. Žádné jiné výrazové prostředky kromě hlasu nemáte. Když je dobré režijní vedení, tak se můžete posunout dál v interpretaci, kterou pak můžete využít i v činohře.“