47. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Radek Brož. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkují Antonie Talacková, Viktor Dvořák, Martin Hruška a Zdeněk Maryška. Hovoří publicistka Milena Štráfeldová.
Natočeno 2018. Premiéra 23. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 25. 2. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Brož, Radek – Luptáková, Věra: Její dopisy s Nerudou vyvolaly skandál. Byla přece vdaná! Osudové ženy: Karolína Světlá. In web ČRo 2 Praha, 23. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Potopím se do všech propastí, kde ještě přede mnou nikdo nebyl a odhalím pravidlo života,“ napsala Karolina Světlá.
Dcera bohatého obchodníka Rotta, která „nezapadla“. Už od dětství totiž ráda četla a své myšlenky taky zapisovala. Nepřípustné, tvrdili její učitelé i rodiče. Spořádaná dívka z měšťanské rodiny musela ze školy odejít. Psaní ji ale nezprotivili.
„Má vášeň k Tobě se vytříbila, proměnila se v lásku, v svatou, čistou lásku. Tato láska učinila ze mne to, čím jsi Ty, jsme si teď rovnější. Víc Ti ji nabízet nebudu, ale také si ji zakázat nedám. Když jsi ji nepřijala, tedy zůstane ležet v mém srdci,“ psal Jan Neruda Karolíně Světlé.
Platonický vztah sice sytil duše obou umělců, ale skutečného naplnění nedošel. Světlá byla v tu dobu vdaná. A ačkoli své manželství už tehdy považovala za formální, nerozvedla se. Po zveřejnění dopisů ale vyvolalo společenský skandál. Na naléhání manžela musel Světlá všechny dopisy hned spálit.
Problémová už od dětství
Narodila se ale jako Johana Nepomucena Rottová v roce 1830 a vyrůstala v česko-německém prostředí. Kvůli psaní se už jako dítě dostala do konfliktu s učitelem i rodiči. „Ve škole jí to moc nešlo, protože nezapadala do obrazu dívek z měšťanských rodin. Ona to řešila tím, že si žila ve vlastním světě,“ říká publicistka Milena Štráfeldová.
„Vymýšlela si vlastní příběhy a pohádky a pokoušela se je i zapsat. A to byl kámen úrazu. Učitel na to upozornil rodiče, protože se to přece pro dceru z takové rodiny nesluší. Ze školy musela odejít a taky jí donutili, aby se doma věnovala pouze vyšívání. Nesla to velmi úkorně a později na tu dobu vzpomínala jako na jedno z největších ponížení života.“
Za kmotru šla Božena Němcová
Ve 40. letech 19. století ale do rodiny Rottových začal docházet mladý učitel Petr Mužák, původem ze Světlé v Podještědí. Nejenže Johanu a Sofii seznámil s řadou českých vzdělanců a vlastenců, ale později se do Johany zamiloval a byla svatba. V roce 1854 se jim narodila dcera Božena, které byla za kmotru spisovatelka Božena Němcová.
Slabounké dítě ale po třech měsících zemřelo a Johana Mužáková upadla do melancholie. Ztráta dítěte poznamenala i manželství. Ze smutků a depresí ji pomohlo zase až psaní. Poradil jí to tehdejší snoubenec sestry Sofie Josef Podlipný. Johana poslechla a inspirací se jí stalo Podještědí, které milovala a kam často jezdila.
„Májové“ seznámení s Nerudou
Když pak byla v roce 1858 vyzvána, aby přispěla do literárního almanachu Máj, musela zvolit i umělecký pseudonym. Vybrala si jméno Karolina Světlá, podle rodného města svého muže. Ve stejné době navázala blízké přátelství s dalším „májovcem“ a o několik let mladším básníkem Janem Nerudou.
V průběhu literární kariéry Karoliny Světlé měla úspěch řada románů a povídek. Mezi nejznámější patří Vesnický román, Kříž u potoka, Černý Petříček nebo Nemodlenec. Tematicky se Světlá nejčastěji věnovala životu venkovských lidí. Taky ale psala o důvěrně známé Praze druhé poloviny 19. století, řada jejích děl je zaměřena silně protikatolicky.
„Dřív byly ženy nucené tkát plátno nebo péct chleba. Když dnes zaniká dosavadní způsob jejich obživy, musí se poohlédnout po jiném. Proč někteří tvrdí, že naše emancipace je nemravnost? Strach ze ženských znalostí je nesmyslný. To naopak omezený duch druhé poloviny obyvatelstva brzdí pokrok národa.“
Karolina Světlá
Vzor Češky
Kromě literatury se věnovala i dalším činnostem generace národního obrození. V roce 1865 spoluzaložila vůbec první český ženský spolek Americký klub dam a v roce 1871 pak Ženský výrobní spolek český. To spolu se svou dnes méně známou sestrou Sofií Podlipnou (za svobodna Žofie Rottová), která byla taky spisovatelkou a překladatelkou.
Pak ale onemocněla, její zdravotní stav byl špatný celých 20 let před smrtí. Přesto se stále snažila vstupovat do veřejného dění. Dobovou společností byla oceňována jako vzor Češky, která se zasluhuje o národ a přispívá k jeho rozvoji. Zemřela v 69 letech. Už ale jako žena s pověstí bojovnice proti konvencím, která zachycuje přítomnost, ale snaží se o pokrok a lepší budoucnost.