František Mikulášek. Kapitoly ze vzpomínek katolického kněze, jezuity, publicisty a vězně komunistických kriminálů. Připravil Lukáš Vrbovský. Režie Vít Vencl.
Účinkuje Ivan Řezáč.
Natočeno 2018. Premiéra 19. – 23. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).
Obsah: Část 1. – Za války (27 min) – Část 2. – Konec války – Část 3. – Zatčení a soud – Část 4. – Devět let komunistické „převýchovy“ – Část 5. – Propuštění.
Lit.: Doležal, Miloš – Vrbovský, Lukáš: František Mikulášek: Za zdí bez zdí. In web ČRo 3 Vltava, 20. únor 2018 (článek). – Cit.: Vzpomínky na svoji životní cestu začal psát P. František Mikulášek (1913-1993), jezuitský kněz, pedagog a publicista, na počátku 80. let a nazval je zcela příznačně „Za zdí a bez zdí“. Popisuje v nich nejen svá předválečná studia v zahraničí, válečnou anabázi, ale především devítileté žalářování v komunistických věznicích. A právě desetidílné osudy z Mikuláškových memoárů uvádíme při příležitosti temného 70. výročí komunistického puče 1948.
František Mikulášek studoval na gymnáziu na Velehradě a v sedmnácti letech vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1933 odjel do Pullachu u Mnichova studovat na řádové filozofické škole. Poté studoval v rakouském Insbrucku a od roku 1938 pokračoval ve studiích v Nizozemsku a poté v belgické Lovani. Po obsazení Belgie nacisty byl v květnu 1940 Němci internován v táboře v Perpignanu ve Francii. Po několika měsících se mohl vrátit do Belgie a dokončit teologická studia. Na kněze byl vysvěcen 22. září 1940. Po ukončení studií se vrátil do okupované vlasti a sloužil jako kaplan na Velehradě. Po osvobození vedl Sdružení katolické mládeže, převzal péči o studenty, redigoval a od roku 1947 byl odpovědným redaktorem časopisu Dorost.
Mladý kněz František Mikulášek byl StB zatčen 14. března 1950 a ve velkém procesu „Machalka a spol.“ byl odsouzen k devíti letům těžkého žaláře, peněžitému trestu ve výši 10 000 Kčs, konfiskaci veškerého majetku a k trestu odnětí občanských práv po dobu deseti let. Po svém odsouzení prošel věznicemi Praha-Pankrác, Valdice, Mírov a pracovními tábory Mladá Boleslav a Rtyně v Podkrkonoší. Propuštěn byl až po odpykání celého trestu v březnu 1959. Po návratu z vězení pracoval jako dělník v kamenolomu v rodné obci Šošůvka. V roce 1968 se nakrátko vrátil do kněžské služby v Jihlavě a následně byl povolán do redakce obrozených Katolických novin. Po srpnu 1969 byl nucen redakci opustit a dvacet roků působil jako farář v Praze-Podolí, kde působil až do roku 1990.
Vím, že je trochu problematické radit druhým. Také jsem se nikdy do radění nehnal. Přesto však myslím, že můj zpětný pohled může někomu pomoci alespoň v přemýšlení a v orientaci. To mi stačí. František Mikulášek
Mikuláškovy vzpomínky patří k přímým a autentickým svědectvím o temných 50. letech a oběti, kterou museli přinést komunistickému režimu nepohodlní intelektuálové. Autor však nepatří mezi nadřazené mravokárce, jeho memoáry spíš prostupuje radostné vědomí, že ty hrůzy 20. století přežil. A sám nakonec skromně dodává: „Vím, že je trochu problematické radit druhým. Také jsem se nikdy do radění nehnal. Přesto však myslím, že můj zpětný pohled může někomu pomoci alespoň v přemýšlení a v orientaci. To mi stačí.“