Převáží význam umělecké tvorby Jaromíra Nohavicy skutečnost, že se v 80. letech zapletl s komunistickou StB? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.
Hosty byli písničkáři Pepa Nos a Jan Burian.
Natočeno 2017. Premiéra 30. 10. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.
Pozn.: Veronika Sedláčková byla za tento pořad nominována na Novinářskou cenu 2017.
Lit.: Hutka, Jaroslav: Tedy, že se ti dařilo vedle toho okamurovského jogína Pepuli Nosa ještě něco formulovat, je obdivuhodné. In Facebook, 31. 10. 2017 (vzkaz Janu Burianovi). – Cit.: Tedy, že se ti dařilo vedle toho okamurovského jogína Pepuli Nosa ještě něco formulovat, je obdivuhodné. Mně pravidelně posílá velmi vulgární maily, já mu samozřejmě neodpovídám, ale je to člověk obtížně protivný a že zpochybňuje estébácké spisy není divu, některé stránky mu nejsou ke cti…
Lit.: -ves- (= Sedláčková, Veronika) – Čihák, Ondřej: Nohavica dostal druhou šanci odmítnout, ale nezvládl ji, říká o vyznamenání písničkář Burian. In web ČRo Plus, 30. 10. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jaromír Nohavica dostal od prezidenta vyznamenání. Dnes se proslýchá, že je všechno jedno, i to, jak to bylo. Za chvilku bude jedno, jak je to dneska. Bez historické paměti ale budeme dělat stejné chyby, varuje Jan Burian.
I letos uděloval prezident Miloš Zeman vysoká státní vyznamenání a dekoroval i Jaromíra Nohavicu, který před rokem 1989 spolupracoval se Státní bezpečností. Je správné tuto okolnost pomíjet při úvahách, komu náleží vysoké státní ocenění? Hrají skoro třicet let po pádu režimu schůzky s příslušníky komunistické tajné bezpečnosti roli?
„Je to pláč na hrobě minulého režimu. Je to pryč, nemá cenu se tím zabývat. To jsou kecy, pražské šaškárny, kavárna, to jsou ti sluníčkáři,“ uvedl v pořadu Pro a proti písničkář Pepa Nos.
Ten připomíná, že osobně prošel „asi dvaceti výslechy“ kvůli svým názorům a písním. „Chtěli mě dostat za katr. Jarouš dostal přes držku, aby podepsal spolupráci, a pravděpodobně nechtěl dostat přes držku podruhý.“
„Pan Burian zřejmě nikdy v takové situaci nebyl,“ odhaduje Nos. „A nutit Jarouše, aby si neustále sypal popel na hlavu, sluníčkáři to dělají, ale on prostě nechce, a hotovo.“
„Jarouš prý podepsal v létě 1987, kdy už to měli bolševici spočítaný. Někde s nim zamávali, a on údajně podepsal, nebo nepodepsal. “
Pepa Nos
Celá kauza je podle Nose směšná. „Pokud je to vůbec pravda. Možná ani sám Jarouš neví, jestli to podepsal. Někdy něco podepíšete, pak se to zfalšuje, to jsou všechno kraviny.“
Možnost, že by Nohavica ocenění mohl odmítnout, písničkář nepřipouští. „Odmítnutí je nesmysl, to je fantasmagorie, nepřipadá v úvahu. Od Zemana dostal medaili Karel Kryl, teď ji dostal Jarouš, příště ji dostane tady pan Burian nebo já, protože takovej je život,“ míní Nos.
„Hlava státu některé lidi za zásluhy odmění a ti, kteří zásluhy nemají, je odsoudí. V tom může být více než závist: ďábel. Soudruhu ďáblovi se musí rozumět, má hodně moc převlečení, o kterých lidé nemají ani páru,“ varuje Nos.
Písničkář, spisovatel a básník Jan Burian je přesvědčen, že jde o devalvaci ocenění jako takového. „Lidé, kteří nejsou schopni sebereflexe, tuto cenu znehodnocují, což demoralizuje to celý národ.“
„Jsou lidé, kteří podlehli tehdejšímu nátlaku, ale pak přišli a omluvili se. Přijali jsme to, protože život je složitý. Tito estébáci byli spíš oběti režimu,“ uvažuje Burian.
Pak jsou ale popdle něj i lidé, kteří z těchto událostí těží. „Víceméně na tom staví svou dnešní kariéru, jejich hodnotový žebříček se nezměnil, dělají z toho hrdinství, a přitom tito lidé výrazně morálně selhali, což je přesně případ Jaromíra Nohavici.“
„Jaromír měl podruhé v životě možnost odmítnout. Poprvé neodmítl spolupráci s StB. Teď měl šanci odmítnout tohle ocenění, dát najevo, že chápe kontinuitu věcí a má morální hodnotu. Ďábel nedává dvakrát za sebou šanci. Teď jí dal a Nohavica ji nezvládl. “
Jan Burian
„Dnes už se proslýchá, že už je jedno, jak to bylo. Ono za chvilku bude jedno, jak je to dneska, a pokud nemáme historickou paměť, tak budeme dělat stejné chyby, jako jsme dělali vždy.“
Z veřejných archivu je podle Buriana naprosto zjevné, že Nohavica spolupráci nejen podepsal. „Je zachován popis bytu Pavla Kohouta, který Nohavica při své tamní návštěvě navštívil. Zakreslil přesný plánek a odevzdal ho StB, což nemusí nikdo dělat dobrovolně, ani pod výhrůžkami.“
„Jsou také dokumenty, které dokládají, že Nohavica udal své kamarády Vladimíra Hanzela, Jarmilu Polákovou kvůli pořádání festivalu na Lipnici,“ dodává Burian.
Podle něj jen naivní člověk si může myslet, že tato udání neměla žádný význam. „Víme, jak to dopadlo v Rumunsku, velkým masakrem. Režim mohl skončit daleko horším způsobem, než skončil a každá podrobná informace pro StB jako třeba plánek bytu, byla pro člověka velmi nebezpečná,“ shrnuje Burian.
Lit.: -mp-: Kecy z pražské kavárny. To jste přesně vy sluníčkáři. Pepa Nos si ve studiu podal kolegu písničkáře, který útočil na „donašeče“ Nohavicu. In web Parlamentní listy, 30. 10. 2017 („článek“). – Cit.: V pondělním pořadu Pro a proti Českého rozhlasu se utkali dva písničkáři. Pepa Nos a Jan Burian svedli slovní spor o to, zda měl státní vyznamenání dostat písničkář Jaromír Nohavica, když spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností a zda je správné přebírat státní vyznamenání zrovna z rukou Miloše Zemana. Pepa Nos při té příležitosti pořádně sepsul tzv. pražskou kavárnu.
Pepa Nos to vidí jinak. „Je to pláč na hrobě minulého režimu. Je to pryč, nemá cenu se tím zabývat. To jsou kecy, pražské šaškárny, kavárna, to jsou ti sluníčkáři,“ uvedl. I Nos měl opletačky s komunistickým režimem, prošel si řadou výslechů, ale dnes už je jiná doba. Jaromír Nohavica také mohl být pod velkým tlakem a pravděpodobně mu neodolal. „Pan Burian zřejmě nikdy v takové situaci nebyl,“ řekl Nos. „A nutit Jarouše, aby si neustále sypal popel na hlavu, sluníčkáři to dělají, ale on prostě nechce, a hotovo,“ dodal.
Nemluvě prý o tom, že Nohavica ani nemusel tušit, že podepisuje spolupráci s komunistickou StB. Mohl podepsat jiný papír a agenti pak souhlas se spoluprací mohli zfalšovat. Tak to alespoň vidí Nos, podle něhož dnes kritizují Nohavicu především lidé, kteří mu závidí státní vyznamenání. Nohavica prý neměl nejmenší důvod ho nepřijmout. „Odmítnutí je nesmysl, to je fantasmagorie, nepřipadá v úvahu. Od Zemana dostal medaili Karel Kryl, teď ji dostal Jarouš, příště ji dostane tady pan Burian nebo já, protože takovej je život,“ zdůraznil.
Ani Jan Burian ale nechtěl ustoupit ze svého stanoviska. Dodávat informace komunistické Státní bezpečnosti rozhodně nebylo v pořádku, každý člověk prý věděl, co dělá a mohl si zvolit cestu. A když už StB podlehl, mohl se za to po roce 1989 veřejnosti omluvit, lidé by to přijali a dnes už by to asi nikdo neřešil. Ale to se nestalo, takže dodnes jde o citlivou otázku. Někteří lidé si dokonce na kontaktech s minulým režimem vybudovali i svou současnou kariéru.
„Víceméně na tom stavějí svou dnešní kariéru, jejich hodnotový žebříček se nezměnil, dělají z toho hrdinství, a přitom tito lidé výrazně morálně selhali, což je přesně případ Jaromíra Nohavici,“ vyjádřil se kriticky Burian.
Lit.: Burian, Jan: Můj názor. In Týdeník Rozhlas 47/2018 (článek). – Cit.: Bylo mlhavé odpoledne, já byl na cestě do Ostravy a ze sedadla spolujezdce se ozval důvěrně známý protivný elektronický zvuk. Na displeji mobilního telefonu v pohotovostní poloze jsem zahlédl neznámé číslo, ale vzal jsem to. Promluvil na mě mužský hlas, představil se jako šéfredaktor populárního internetového serveru a zeptal se, zda bych měl minutku čas.
„Samozřejmě,“ řekl jsem, přehodil si mobil do levé ruky a volant svíral v pravé.
„Rádi bychom se vás zeptali na váš názor na udělení Puškinovy ceny zpěváku Jaromíru Nohavicovi prezidentem Putinem a na skutečnost, že se pro ni ostravský bard vydal do Kremlu.“
Zdvořile jsem se omluvil. Řekl jsem něco v tom smyslu, že názor na to rozhodně mám, ale nezdá se mi příliš vhodné, abych to byl zrovna já, kdo ho vysloví do médií. Loni zhruba touto dobou jsem totiž přijal pozvání do Českého rozhlasu Plus a v pořadu Pro a proti jsem odpovídal na otázky Veroniky Sedláčkové týkající se udělení českého státního vyznamenání témuž umělci prezidentem Zemanem. Na jedné soukromé televizi jsem pak v docela obyčejném rozhovoru o své práci obdržel otázku týkající se stejného tématu od moderátora, který věděl, že se odpovědi nevyhnu. Přestože jsme se bavili o spoustě jiných věcí, do hlavního titulku pak použili právě tuto pasáž. No a když mi letos před pár dny volali znovu z Českého rozhlasu, zda bych nepřišel vyslovit svůj názor na udělení státního vyznamenání jinému zpěvákovi, pojal jsem podezření, že se mám stát takovým mediálním čertíkem, kterého volají vždycky, když se něco podobného stane. „Mají na to kartotéku a v ní su já“, vytanul mi na mysli text námi obdivovaného odvážného těšínského písničkáře.
Šéfredaktor internetového serveru přijal mé zdvořilé odmítnutí s porozuměním, takže jsem přestal páchat dopravní přestupek a vrátil se k pokojnému řízení automobilu.
Sotva jsem si v ostravském hotelovém pokoji vybalil věci a připojil se k wi-fi, vykoukla na mě z Facebooku fotografie autora Bláznivé Markéty v obleku jako z tanečních, jak si podává ruku se zmíněným prezidentem. Nic mě na tom nepřekvapilo, snad jedině ta nechutná inkoustová modř pozadí, instalovaného v kremelském paláci. Působila tak vojensky, tak policejně, tak fízlovsky… Zaklapl jsem notebook a šel do sprchy s touhou ze sebe ten nános lesku a bídy kurtizán spláchnout. Sotva jsem ucítil první vlažné kapky na těle, začal se znovu hlásit mobil, nešikovně položený na poličce u zrcadla. Neznámé číslo.
„Tady Český rozhlas Plus,“ pravil ženský hlas a paní redaktorka se mile představila. „Neměl byste čas přijít k nám diskutovat o tom, že Jaromír Nohavica převzal cenu od prezidenta Putina?“
Omluvil jsem se a zamokřil při tom celou podlahu koupelny.
Pak jsem se vrátil k notebooku a pustil si hořký, ale jasný hlas Vladimíra Vysockého. Zpíval o Pravdě a o Lži a mně se vybavil český překlad této písně od Milana Dvořáka, kterou oceněný kdysi zpíval:
„Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš, s kým dneska přenocuješ,
někdo tě vysvlíkne, řeknou ti, že ti to patří
a dřív než se naděješ, nosí tvé kalhoty Lež…“