Host: dokumentaristka Eva Tomanová. Duši neprodám! Dítě ano. Tyhle tři (ne)skutečné příběhy náhradních matek by nevymysleli ani holywoodští scénáristé. Připravila Jitka Novotná.
Natočeno 2017. Premiéra 7. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 7. 8. 2017, 11:05 h.).
Lit.: Novotná, Jitka – Horálková, Elena: Duši neprodám! Dítě ano. Tyhle tři (ne)skutečné příběhy náhradních matek by nevymysleli ani v Hollywoodu. In web ČRo 2 Praha, 7. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Neumím si představit, že bych se stala náhradní matkou. Ta role je nesmírně obtížná a mnohé z nich nedohlédnou důsledky a rizika svého jednání,“ říká Eva Tomanová, režisérka dokumentu o náhradních matkách Duši neprodámFoto: pixabay.com
Je to k neuvěření, ale dnes si lze objednat všechno. Řemeslníka, nový stůl a dokonce i dítě. Jaká je motivace náhradních matek? Dělají to pro peníze nebo plní sny bezdětným párům? Nebo obojí? O tom vypráví televizní dokument Evy Tomanové.
Jen tak porodit dítě, odevzdat ho cizímu páru a kráčet dál životem, jako by se nic nestalo? V dokumentu Duši neprodám se uvádí, že ročně se u nás náhradním matkám narodí 50 dětí. „Myslím ale, že je jich víc,“ říká jeho režisérka Eva Tomanová. „Odborníci mi říkali, že to číslo může přesahovat stovku.“
Tři neuvěřitelné filmové osudy
- Renatinu dítěti diagnostikovali Downův syndrom. „Klienti-rodiče jí řekli, že neví, jestli si k dítěti dokážou vytvořit vztah.“
- Studentce Nikole biologický otec přinesl dítě zpět s tím, že je jeho žena závislá na lécích a nemá se o něj kdo starat. „Vychovává ho nakonec sama.“
- Monika se stala náhradní matkou 3x. Proto, aby jako samoživitelka přilepšila vlastnímu dítěti.
Zákony to neřeší
Jakou má „náhradní mateřství“ oporu v zákoně? „Zakotvení v zákonu by byla složitá záležitost. Musíte v něm specifikovat všechny možnosti, které můžou nastat. A těch je strašně moc. Takže jsem dospěla k názoru, že je lepší, když to v zákoně ukotveno není.“
Další díly?
Dokument vám rozhodně neřekne, co si o náhradních matkách máte myslet. „Chtěla jsem, aby si divák sám udělal představu,“ říká jeho autorka. Po debatách s diváky se jí samotné otevřel další prostor. „Nezabývala jsem se vůbec psychikou těch dětí. A chtěla bych natočit i pohled mužů,“ svěřuje se.